Filosofie skepse

Dějiny filosofie mají různé tváře. Když se s nimi seznamujeme, poznáváme zpravidla pouze jednu, obvyklou, konvenční, s decentním učebnicovým make-upem. Osvojujeme si nutně zkreslený obrázek vývoje jedné sféry myšlení v tradici evropské kultury, kde na sebe všechno navazuje, problémy a jejich řešení se předávají z generace na generaci, vždy obohacené o nové poznání. Kontinuálně se v něm rozrůstá sféra již poznaného, limity se století za stoletím posunují, a čas od času se objeví génius, který lidstvu otevře zcela nový svět. Studující filosofie jsou formováni myšlenkou síly vědění, jež se stále stupňuje a dovoluje lidem utvářet svůj rozum i své dějiny. Věří filosofii, že umí strukturovat nároky a argumenty svého teoretického a praktického vědění tak, aby odolaly všem námitkám. Věří jí, protože ji takovou poznávají, ačkoli by se měli spíše dozvídat, že je to pouhá idealizace, v níž není a ani nemůže být spolehnutí na věci zásadní nespolehlivé. Přílišná, a proto také nesplnitelná očekávání pak přinášejí tím hlubší zklamání a větší rozhořčení. Jednou z odvrácených tváří evropské filosofické tradice představuje skepticismus. Jakkoli jde o plně regulérní součást dějin našeho myšlení, patří skepticismus k nejspornějšímu dědictví filosofie. V těch dobách, kdy nebýval umlčen vnějšími, mimofilosofickými autoritami, se mohl proměňovat v to, čím skutečně je, v pochybnost a nejistotu, včetně základní nejistoty o vlastní pochybnosti, a tím zastavoval filosofii v jejím rozletu. Ne však proto, aby dosáhl její dogmatické destrukce tvrzeními, ke kterým nemá oprávnění. Pokud skepse působila, pak nejvíc, řečeno slovy Michela de Montaigne, jako ochrana člověka před morem, kterým je jeho domnění, že ví. Předložená knížka pootevírá dveře do světa filosofie skepse. Vychází z přepracovaných textů přednášek, které jsem měl na katedře filosofie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, a jako taková si nenárokuje statut přísně vědecké publikace, ale pouhé rozpravy nad některými výraznými osobnostmi a několika vybranými problémy dějin skepticismu. Má dva hlavní cíle: poukázat na skutečnost, že žijeme v rozdílných dějinách filosofie, jejichž odlišnost závisí na míře selektivity naší historické paměti, avšak ani jedna z těchto forem dějin filosofie není o nic lepší nebo horší než ostatní. A dále chce upozornit na skutečnost, že skeptická tradice je nadále živá, je pěstována našimi současníky a nemůžeme ji, nechceme-li se chovat zaslepeně, odsouvat kamsi do vzdálené a překonané minulosti.