Černý pokoj v Longwoodu - Napoleonova cesta na Svatou Helenu - edice Kolumbus / svazek 164

Jak se cítil velký dobyvatel Evropy v atlantickém ostrovním žaláři? - Poslední léta francouzského císaře - Jací jsou dnes obyvatelé zajateckého ostrova? - Co se dálo za zdmi Longwoodu? - Z Elby na Svatou Helenu - Jaký byl Napoleon, jehož oslovovali žalářníci generále Bonaparte? "Napoleon vyčerpal do dna dobrou vůli Francouzů, zneužil jejich oběti, pokryl Evropu hroby, popelem a slzami. Přesto mu však ti, kteří pro něho nejvíc trpěli, totiž jeho vojáci, zůstali nejvěrnější a ještě dnes navzdory uplynulému času a novým zkouškám vzdávají davy ze všech koutů světa poctu jeho památce. Všichni jsou u jeho hrobu ovládáni záchvěvy velikosti." Poražený a nemocný člověk na Svaté Heleně vzbuzuje soucit. Jako všichni vězni i Napoleon bojovalo zachování své osobnosti. Smršť představivosti rozmělnila a rozmetala minulost. Napoleon se tu v rozkladném ovzduší tropů pokoušel dát dohromady její úlomky. Longwood je příběh pomalého zvětrávání. Odloučení od světa způsobuje erozi osobnosti. Vězeň se ze všech sil snaží pochopit, proč ho všichni opustili. Hořké vědomí, že zůstal zapomenut a sám, spotřebovává všechnu svou energii. Nakonec zlikvidují tyto vnitřní procesy veškerou jeho vůli k životu. Zajetí učinilo z Napoleona nahého, zranitelného člověka. Bránil se tomu tím, že si připomínal svou slávu. Jistě, vybavoval si při tom jak úspěchy, tak nezdary. Oživováním popela minulosti se však vyčerpal. Největším utrpením pro každého vězně je připomínat si šťastné dny... O tom všem se dočtete v této knize.