Víra a vědění

Dva Derridovy příbuzné texty o náboženství a odpuštění se pokoušejí umístit současné myšlení do kontextu doby, charakterizované dvěma hlavními jevy. Prvním je tolik diskutovaný "návrat náboženství". Náboženské války, rostoucí fundamentalismus, střet civilizací, střelba u Abrahamovy hrobky, tedy u hrobky zakladatele tří monoteistických náboženství. A na druhou stranu dalajlámova televizuální diplomacie, bezprecedentní rychlost a délka papežových cest, encyklika Evangelium vitae prodávaná na CD-ROMu, různá televizní kázání, souhrnně tedy náboženství dokonale přizpůsobené dnešním technickovědeckým, ekonomickým a mediálním silám. Druhý hlavní fenomén dnešní doby můžeme označit novotvarem "globalatinizace". Jde o zvláštní alianci mezi tele-technovědeckým kapitalismem a křesťanstvím jakožto zkušeností smrti boha. Na jednu stranu tedy víra a tradicionalismus, na druhou stranu vědění a sekularizace a demokracie. Můžeme odmítat globalatinizaci, ale věřit v demokracii jako univerzální model? Dokážeme myslet univerzalitu, která by nebyla pro druhého formou zla? Není nakonec dekonstrukce pokračovatelem a legitimním dědicem Kantova projektu osvícenství a jeho Náboženství v mezích pouhého rozumu? Tak zní otázky, které kniha klade. Derridovou snahou je uchopit přítomnost nejen jako filozof, religionista či teoretik demokracie, i když do všech těchto oborů zasahuje. Chce ji myslet, ne bez přiznané aporetičnosti, v celkovosti, globálnosti a univerzálnosti, ale s jistou religio, zdrženlivostí a skrupulí, respektem a odpovědností, poutající k druhému dříve než k sobě samému a předcházející všem.