Lékař umírajícího času

Lékař umírajícího času „Opět nejde o historický román,“ říká hned na začátku této knihy Vladimír Körner. Příběh doktora Jessenia, původně psaný jako scénář pro pětidílný televizní seriál (režíroval jej Miloslav Luther a vysílal se v roce 1984), byl sice inspirovaný historickými fakty rudolfínské a pobělohorské doby, ale autor znovu vytvořil typického körnerovského hrdinu, který se vymyká době končící renesance, hrdinu nezařaditelného a osamoceného. České dějiny na přelomu 16. a 17. století jsou jen historickou kulisou pro moderního, existenciálními problémy stíhaného člověka. Kniha představuje Jessenia jako účastníka konce středověku, osamělého intelektuála, který nechce a ani dost dobře nemůže vstoupit do jednotlivých politických třenic. Široce pojatý román (s přesahy do tehdejších měst, jako je Padova nebo Wittenberg) je psán s přesnou jazykovou citlivostí a záviděníhodnou, skoro básnickou výbavou. Setkáme se zde mimo jiné s až expresivní obrazností popisu první pražské pitvy i s velmi přesvědčivým obrazem císaře Rudolfa II., který je uveden nikoliv jako poblázněný sběratel, alejako citlivý politik, podobně jako Jessenius vtažený do mocenských her. Lékař umírajícího času vyšelnaposledy před dvaceti lety, ovšem od té doby nezestárl. Vladimír Körner v něm potvrdil svou autorskou výjimečnost, nezařaditelnost v rámci historické prózy 80. let a zároveň pokračování tradice těch nejlepších děl Vančurových nebo Durychových.