Bhagavadgíta

Tento staroindický nábožensko-filosofický spis byl po celá staletí od svého vzniku asi ve 3. století př. Kr. překládán do mnohajazyků kulturních zemí světa. Do češtiny byl od r. 1877 přeložen asi sedmkrát. Všechny dosavadní české verze (Čupr, 1877, Procházka,1900, Maternová 1920, Weinfurter 1926. Janíček 1945, 1989, Filipský a Vacek, 1988 a Bhaktivédanta 2000) jsou překlady volné, víceslovnéa interpretační. Předkládaná verze abertamská plyne v řeči vázané v časomíře osmislabičných veršů, v jakých je napsán původní sanskrtskýtext. Časoměrný rytmus veršů měl usnadnit zapamatování při tradici ústního předávání a zabránit vkládání vlastních nadbytečnýchnebo i významově posunutých slov. Abertamské překlady vznikaly během 20 let kontemplativního způsobu života o samotě v horách, v hlubokém soustředění na duchovní sdělení textů, v inspirovaných proudech shůry.A je tedy tato verze Bhagavadgíty jakýmsi pokusem o návrat ke zdroji Jednoduchosti.