Román, o kterém mluví celý svět, vychází konečně česky!
Pokud rádi hledáte čtenářskou inspiraci na sociálních
sítích, tento hit vám nejspíš nemohl uniknout: Knihu Allena Leviho Theo z města Golden si totiž zamiloval celý svět!
Nebudete ani věřit, že se jedná o autorský debut – propracovaný a hluboký
román o síle laskavosti ve vás bude doznívat ještě dlouho po dočtení.
Nikdo neví, odkud přišel… a proč…
Když do města Golden přijede milý, ale tajemný cizinec Theo,
vyvolá to mnoho otázek. Kdo je a proč je tady? Dorazí brzy zjara a náhodou –
nebo snad ne? – navštíví kavárnu, kde je vystaveno dvaadevadesát zarámovaných
portrétů. Thea to inspiruje a rozhodne se postupně skoupit všechny portréty a
tiše je věnovat jejich „právoplatným majitelům“. Důsledkem toho se vyprávějí
příběhy, rodí přátelství a mění životy. Theo z města Golden je
krásně zpracovaný příběh o síle tvůrčí štědrosti, důležitosti údivu pro
smysluplný život a o dalekosáhlých možnostech anonymní laskavosti.
Jak román hodnotí zahraniční čtenáři?
„V dnešním světě plném chaosu a nejistoty nám tento příběh připomíná, jak léčivá dokáže být laskavost, soucit i mezilidské vztahy.“
„Tahle knížka s vámi zůstane. Nejdřív nechcete, aby skončila, a když se tak přece jen nevyhnutelně stane, udělá z vás lepšího člověka. Rozhodně se k ní plánuji pravidelně vracet!“
„Hřejivý příběh, který mě opravdu zasáhnul. Postavy vám dají naději, že je v lidech mnoho dobrého – a že vzájemné spojení je možná nakonec to, o co v životě ve skutečnosti jde.“
Přečtěte si ukázku:
Theo v Goldenu strávil pouze jeden rok, od jara do jara.
Přijel těsně před Velikonocemi, kdy se Boughery a Promenáda staly mořem
kvetoucích dřínů a azalek. Kdy se na každém odkrytém povrchu ve městě jako
citronová patina usadil pyl.
Postupem času jeho přátelé zjistili, že má velkou slabost
pro řeky. Ať už pro Douro z jeho dětství, Seinu z dní jeho slávy, Hudson po
odchodu do důchodu nebo půl tucet dalších, protékajících různými městy, v nichž
se usadil. Měl v sobě jakýsi říční instinkt, který ho přitahoval k tekoucí
vodě. Možná to mělo něco společného s tím, že vyrostl v přímořské zemi. Možná
má každý syn Portugalska v krvi nepokojného ducha Magallana.
Ať už byl důvod jakýkoli, není překvapivé, že se v Goldenu rozhodl zabydlet u řeky Oxbow. Ze svého zadního okna, směřujícího na západ, na ni měl výhled v kteroukoli denní dobu. Když ve třetím patře vyšel ze zadních dveří, také ji slyšel. Alespoň to tvrdil. Na každém místě a v každou hodinu, kdykoli zavřel oči, ji cítil. Vnímal její odhodlané směřování k zálivu, její klikatou cestu na jih a radostné směřování k Atlantiku.
Jen jeden rok. To není tak dlouho. Ale dost dlouho na to, aby si vytvořil vlastní proud a vtáhl do něj ostatní. Aniž by to věděli, přitáhl k sobě celou skvadru – Ashera, Tonyho, Ellen, Basila a desítky dalších. Všechny je unášel vír jménem Theo.
Vznášeli se na vlnách.
Pluli.
Nabírali na síle a rychlosti.
Směřovali k oceánu, o němž v té době věděli jen málo.
Ale při pohledu zpět by všichni řekli slovy kazatele – na poctu starému Portugalci s melodickým hlasem a náznakem úsměvu neustále hrajícím na rtech – „naše srdce“. „Naše srdce v nás pro něj vzplanula“.
Ať už byl důvod jakýkoli, není překvapivé, že se v Goldenu rozhodl zabydlet u řeky Oxbow. Ze svého zadního okna, směřujícího na západ, na ni měl výhled v kteroukoli denní dobu. Když ve třetím patře vyšel ze zadních dveří, také ji slyšel. Alespoň to tvrdil. Na každém místě a v každou hodinu, kdykoli zavřel oči, ji cítil. Vnímal její odhodlané směřování k zálivu, její klikatou cestu na jih a radostné směřování k Atlantiku.
Jen jeden rok. To není tak dlouho. Ale dost dlouho na to, aby si vytvořil vlastní proud a vtáhl do něj ostatní. Aniž by to věděli, přitáhl k sobě celou skvadru – Ashera, Tonyho, Ellen, Basila a desítky dalších. Všechny je unášel vír jménem Theo.
Vznášeli se na vlnách.
Pluli.
Nabírali na síle a rychlosti.
Směřovali k oceánu, o němž v té době věděli jen málo.
Ale při pohledu zpět by všichni řekli slovy kazatele – na poctu starému Portugalci s melodickým hlasem a náznakem úsměvu neustále hrajícím na rtech – „naše srdce“. „Naše srdce v nás pro něj vzplanula“.
