Claire Lombardo se vrací s novým románem!
Claire Lombardo, autorka bestselleru Nejhezčí dny našich životů, se po letech vrací s novým románem, který si vysloužil nominaci ve
čtenářské anketě Goodreads Choice Awards v kategorii Nejlepší fikce!
Novinka Všechno při starém je hluboký román, který dokonale
zachycuje všechny ty složité emoce, které neoddělitelně patří k manželství,
mateřství i rodinnému životu – jen se o nich možná ne vždycky mluví…

Julia Amesová má konečně pocit, že svůj život drží pevně v rukou. Po mládí plném otřesů a citových zmatků dospěla do zdánlivě klidné fáze – do bezpečného, usazeného středu života. V sedmapadesáti letech věří, že to nejhorší má za sebou. Jenže pak se jí v životě začnou objevovat věci, které nečekala: Překvapivé oznámení syna. Odloučení svéhlavé dospívající dcery. A především návrat minulosti, který je stejně svůdný jako nebezpečný. Stačí málo a Julia se může znovu ocitnout na hraně, kde už jednou byla. Všechno při starém je pronikavým a citlivým portrétem života v celé jeho neuhlazenosti. S mimořádnou přesností zachycuje mateřství bez příkras, křehkost mezigeneračních vztahů i nepředvídatelné řetězce příčin a následků, jež formují naše osudy. Je to příběh o tom, jak se proměňujeme – a jak nás minulost nikdy úplně nepustí.
Jak novinku hodnotí zahraniční čtenáři?
„Ještě než jsem knížku vůbec dočetla, už jsem věděla, že se
mi na konci bude stýskat.“
„Psaní Claire Lombardo vás naprosto pohltí. Ani kousek vás
nebude nudit, a i když má román přes 500 stránek, všechno v něm má svůj
smysl.“
„Chaotická, ale nádherná rodina, která působí jako skutečná. Místy jsem měla pocit, jako by autorka čerpala z mého vlastního života – jako manželka a matka jsem se cítila naprosto pochopená.“
„Na ženy je kladen značný společenský tlak a očekávání – co to znamená být dobrou matkou, za kolik věcí jsou matky zodpovědné, ale i ta představa, že bychom měly chtít děti a mít z nich za každé situace radost. Juliiny pocity ohledně mateřství jsou složité a nijak zvlášť růžové, a ona se za ně často stydí nebo ji matou, což podle mě není ani zdaleka neobvyklá zkušenost, a proto jsem to chtěla prozkoumat s co největší otevřeností.“ — Claire Lombardo
Přečtěte si ukázku:
„Jak se ti daří?“ zajímá se Helen. „Shrň to. V stručných bodech.“
„No, já –“ Julia neví, co říct. Napadne ji, že naposledy se s Helen viděla ještě před tím, než přišla na svět Alma, přesto se zdá trochu zvláštní takřka cizímu člověku oznámit: Porodila jsem! Před sedmnácti lety! Vlastně by se v jejím životě za posledních dvacet let našlo podstatných bodů bezpočet. Tolik toho z těch časů předtím vyrašilo, v dobrém i ve zlém, ze zpustošené země nakonec vyrašily drobounké zelené výhonky. Nové zaměstnání, další dítě, tedy i dvojnásobný manželský závazek, a pak zase, jak se časem věci uklidnily a stala se z nich rutina: rozmnožení známých, dospívání dětí, adopce malé černé teriérky Suzanne, tapiserie všedností každodenního života, aviváže na prádlo a prezidentských voleb a zarputilé tažení času vpřed. Ty zářivě barevné kulečníkové koule na plátně jejího života – věčně v pohybu a naléhavé, neustále vrážející jedna do druhé, měnící trajektorii a vyžadující její intervenci – se náhle zdají triviální. Neviděla Helen osmnáct let. Je těžké cokoli z toho vylíčit.„Všechno při starém,“ pronese tedy nakonec. „Prostě – děti, práce a tak dál.“ Její bývalé já by zíralo, kdyby ji vidělo teď, ženu, která chodí s dalšími matkami na kávu, disponuje speciální kreditkou Nordstrom a relativním klidem.







