Je její úhlavní nepřítel, ale přesto po něm touží…
Propadli jste žánru dark romantasy a fenoménu Alchemised?
Potom pro vás máme novinku, které by vám neměla uniknout – Růže v okovech je
totiž 1. dílem temné fantasy trilogie autorky Julie Soto (Nezapomeň na mě)!
Virální hit sociálních sítí, který navíc zdobí okouzlující
barevná ořízka, je příběhem plným zvratů, magie, pomsty a nebezpečí. A
samozřejmě nechybí ani žhavější dějová linka… Podlehněte této světové senzaci i
vy!
Je její úhlavní nepřítel i objekt nejhlubší touhy. Strhující temné romantasy, které si získalo srdce tisíců čtenářů.
Válka skončila, temné síly zvítězily, a poté co její hrad obsadí nepřítel, Briony Rosewoodová pochopí, že se její život od základu změnil. Přeživší jsou zbaveni magie a prodáni v aukci tomu, kdo zaplatí nejvíc. Jako sestra zesnulého následníka má Briony tu nejvyšší cenu a jejím majitelem se stane vysoce postavený Toven Hearst, do kterého je už dlouho tajně zamilovaná. Jeho rodina si jde nelítostně za svým a Briony ví, že ji hodlají co nejlépe využít pro své účely. Přesto i v nejtemnějších chvílích svého nového postavení cítí, že není všechno ztraceno. Protože pomoc – a naděje – se mnohdy objeví na těch nejneočekávanějších místech…
Doporučený věk 18+
„Temné, napínavé a návykové.“
„Jako ta nejlepší tmavá čokoláda. Hořké, ale neodolatelné!“
„Julie Soto vytvořila originální, drásavé a neskutečně podmanivé dílo. Jestli hledáte temnou romantasy, která vás emocionálně vysaje, celou dobu ji budete číst jako na jehlách a nakonec budete toužit po dalším dílu, tak tohle je ono!“
Přečtěte si ukázku:
Ze suku na kmeni visela jeho košile a Briony se naskytl pohled na jeho břicho a hruď.
„Ne,“ řekla. „Odejdi.“
Zvedl ruku a sňal knihu z obličeje. „Prosím?“
„Tohle je můj strom,“ řekla a pořád popadala dech. „Jdi pryč.“
Tázavě povytáhl jedno obočí. „Tvůj strom? Vyřezala jsi snad do něj své jméno, Rosewoodová?“ Naoko se zakabonil. „Ale co to povídám. Nadání pro rytí jmen do kmenů vlastně projevil tvůj bratr, že?“
Briony zrudla, Toven jí tímto připomněl, že zná její tajemství.
„Chystáš se někomu oznámit, že dobíjím svého bratra, nebo si ze mě jen budeš po zbytek školy utahovat?“
„Možná jen čekám na dokonalou příležitost, abych tě mohl vydírat.“ Znovu si položil knihu přes oči a hlavu nechal klesnout na založené ruce.
Rozzlobeně si odfrkla. „Našla jsem ten strom hned v prvním týdnu. Je můj. Budeš muset odejít.“ Uvědomovala si, že zní strašně rozmazleně, ale nemohla si pomoct.
„Nikam nejdu. Byl jsem tu první,“ řekl hlasem přidušeným knihou.
A jak tam tak uvolněně ležel s odhalenou hrudí, uvědomila si Briony, že ji vůbec nevnímá jako hrozbu. Měla sto chutí v tomto ohledu změnit jeho názor, ale věděla, co by na to řekl její otec.
Podupávala nohou na vlhkém břehu a rozhlížela s, jestli ji nenapadne něco, čím by ho vypudila, ale nic neobjevila. A pak jí pohled padl na dvě různobarevné ponožky u paty stromu. Přimhouřila oči a uvažovala, jak může někdo, kdo se po škole nosí jako páv, dívá se na svůj odraz v každém zrcadle a pečlivě si skládá kalhoty, než skočí do vody, nezvládnout spárovat odpovídající ponožky.
„Ty jsi pořád tady, Rosewoodová?“ zeptal se lenivě.
Dupla nohou a odkráčela, rozhodnutá ho další den předběhnout.
