Hra začíná ve chvíli, kdy už nemáš kam utéct
Kriminalista a autor detektivek David Urban o zločinu
nepíše z rešerší, ale z první ruky. Proto je také jeho novinka Krvavá aréna syrová a realistická. Jen se po jejím přečtení možná budete bát na
procházku po Praze…
Napínavý příběh vás přenese do Klánovického lesa, kde jsou
nalezeny mrtvoly muže a vlka – je to tragická náhoda, nebo krutý vzkaz?
V Klánovickém lese to zase vře. Na jeho okraji jsou nalezeny
mrtvoly muže a vlka, sevřené v podivném, téměř rituálním objetí. Tragická
náhoda, nebo krutý vzkaz? Vyšetřovatelé Diana Černá a Radim Brázda se pouštějí
do řešení záhady, která je zavede hlouběji do temnoty lesa, než by čekali.
Současně se pátrač Eda Braun vydává po stopách pohřešované těhotné Adély
Podhradské, učitelky, která kdysi v lese se svou třídou objevila lidskou nohu a
nechtěně tak rozpoutala jeden z nejzapeklitějších případů mordparty. A do toho
všeho bývalý detektiv Otakar Kubát při snaze překonat svou fóbii z lesa
zjišťuje, že smrtící lom znovu ožil. Slouží opravdu jen přírodovědnému kroužku,
nebo se do Klánovic vrátil Vládce Vidrholce, aby znovu otevřel svou krvavou
arénu?
„Vždy jsem chtěl čtenáře seznámit s tím, s čím se musí policisté potýkat a jak se při tom cítí. Proto i morbidnější věci popisuji co nejrealističtěji a podle pravdy.“ — David Urban
„Policisty se pokouším popsat realisticky a uvěřitelně,
ačkoliv si jako předlohu neberu konkrétní osoby. Jelikož píši příběhy ze
současné Prahy, snažím se pravdivě vystihnout policejní práci a mými hrdiny
jsou zatím vždy kriminalisté. Ti musí působit skutečně, takže mají rysy a charakteristiky
většiny policistů. Hodně postav má v sobě i něco ze mě,“ dodává autor.
Přečtěte si ukázku:
Mladá vyšetřovatelka mordparty dorazila na místo nálezu
mrtvého člověka a vlka půl hodiny po příjezdu výjezdovky. Vystoupila z auta a
rovnou se vydala k technikovi, který ležící těla fotil. Ludva Fiala byl jediným
člověkem, s nímž se za svého ročního působení u výjezdovky blíže seznámila. Eda
Braun se po osmi letech vrátil zpátky na oddělení pátrání, takže ji i jeho
nahradili novým kriminalistou a vyšetřovatelkou.
„Ahoj, Ilono, jak to zatím vypadá?“ oslovila asi pětačtyřicetiletou černovlasou vyšetřovatelku, jež stála nad technikem a zapisovala si podrobnosti k zadokumentování místa činu.
„Vlk napadl člověka a vzájemně se zabili,“ odpověděl za Ilonu Maškovou asi čtyřicetiletý detektiv výjezdovky. mlsně sjel Dianu pohledem, napřáhl ruku a představil se jako Karel Špacír.
Diana mu pohled chladně opětovala a neochotně stiskla jeho dlaň. Nikdy dříve se s ním na místě činu nesetkala. Pokud při dnešní službě nezaskakoval, nejspíš v roli operativce nahradil Edu Brauna.
Detektiv byl jen o něco málo vyšší než ona, oči po vzoru agentů FBI schovával za černými brýlemi, vlasy na kulaté hlavě měl ostříhané na ježka a po stranách vyholené, okolí úst mu zdobil krátký knír a udržovaná bradka. těsné triko s policejním logem nad srdcem obepínalo vypracované bicepsy a mohutné prsní svaly, a nejspíš nechtěně prozrazovalo rostoucí bříško. Na opasku kapsáčových kalhot měl na pravém boku v pouzdře služebního glocka a kromě něj po obvodu celého těla všemožná pouzdra a kapsičky. Působil sebevědomě. Dianu napadlo, že vypadá jako vystřižený z amerického policejního seriálu.
„Je to jisté? Co tady dělal vlk? V Praze?“ vyhrkla smršť otázek.
„Podle toho myslivce, Mráčka, je to stoprocentně vlk. Prý není tak vzácné, že se objevil až v Klánovickém lese. Poslední roky migrují po celé republice a občas zavítají i sem. Většinou se dlouho nezdrží a pokračují na Šumavu nebo do hor, ale člověk je potkat může,“ vysvětloval Špacír, načež kývl bradou k mrtvole. „tenhle chlápek měl smůlu, nejspíš vlka překvapil nebo vystrašil, jinak by na něj nezaútočil.“
„Nejsou vlci očipovaní? Něco podobného jsem viděla v televizi.“
Detektiv pokrčil rameny. „to nám řeknou až po pitvě na veterině. Přijedou si pro něj, aby zjistili, jestli neměl vzteklinu.“
„Ahoj, Ilono, jak to zatím vypadá?“ oslovila asi pětačtyřicetiletou černovlasou vyšetřovatelku, jež stála nad technikem a zapisovala si podrobnosti k zadokumentování místa činu.
„Vlk napadl člověka a vzájemně se zabili,“ odpověděl za Ilonu Maškovou asi čtyřicetiletý detektiv výjezdovky. mlsně sjel Dianu pohledem, napřáhl ruku a představil se jako Karel Špacír.
Diana mu pohled chladně opětovala a neochotně stiskla jeho dlaň. Nikdy dříve se s ním na místě činu nesetkala. Pokud při dnešní službě nezaskakoval, nejspíš v roli operativce nahradil Edu Brauna.
Detektiv byl jen o něco málo vyšší než ona, oči po vzoru agentů FBI schovával za černými brýlemi, vlasy na kulaté hlavě měl ostříhané na ježka a po stranách vyholené, okolí úst mu zdobil krátký knír a udržovaná bradka. těsné triko s policejním logem nad srdcem obepínalo vypracované bicepsy a mohutné prsní svaly, a nejspíš nechtěně prozrazovalo rostoucí bříško. Na opasku kapsáčových kalhot měl na pravém boku v pouzdře služebního glocka a kromě něj po obvodu celého těla všemožná pouzdra a kapsičky. Působil sebevědomě. Dianu napadlo, že vypadá jako vystřižený z amerického policejního seriálu.
„Je to jisté? Co tady dělal vlk? V Praze?“ vyhrkla smršť otázek.
„Podle toho myslivce, Mráčka, je to stoprocentně vlk. Prý není tak vzácné, že se objevil až v Klánovickém lese. Poslední roky migrují po celé republice a občas zavítají i sem. Většinou se dlouho nezdrží a pokračují na Šumavu nebo do hor, ale člověk je potkat může,“ vysvětloval Špacír, načež kývl bradou k mrtvole. „tenhle chlápek měl smůlu, nejspíš vlka překvapil nebo vystrašil, jinak by na něj nezaútočil.“
„Nejsou vlci očipovaní? Něco podobného jsem viděla v televizi.“
Detektiv pokrčil rameny. „to nám řeknou až po pitvě na veterině. Přijedou si pro něj, aby zjistili, jestli neměl vzteklinu.“
David Urban (* 1971) je dlouholetý pražský
kriminalista a oceňovaný spisovatel. U policie slouží přes třicet
let, prošel oddělením vražd i výjezdovou skupinou, nyní působí na oddělení
pátrání. Za své povídky a romány získal několik literárních cen.
Objevte detektivní příběhy Davida Urbana:
-42 Kč
-42 Kč
-42 Kč
-35 Kč
