Nová rodinná sága od autorky Panského domu

Ukázka z novinky Loděnice Gdaňsk: Dny začátků

„Jen se klidně posaďte, slečno Berendová! Tak krásný zase starý Gdaňsk není, abyste celou cestu musela stát u okna!“
Johanna se se smíchem obrací k spolucestujícímu, s nímž čile rozmlouvá už od přestupu v Tczewu. Je to tělnatý starší muž s dobráckým výrazem ve tváři, jenž se jí představil jako Berthold Forster, majitel dílny na stavbu lodí.
„Gdaňsk je nejkrásnější město na světě, pane Forstere!“ namítne. „Nemůžu se vůbec vynadívat. Ty pohledné staré domy, kostelní věže, pavučina stožárů a plachet na Motlavě, zelené zahrady a lesy kolem.“
Johanna se musí honem chytit, protože vlak začal brzdit. Lokomotiva zběsile píská, za oknem se žene mrak šedivého čoudu. Už zase nějaký povoz, který si to drkotá přes koleje jakoby nic a nebere ohled na blížící se vlak!
„Nejkrásnější město na světě…“ Pan Forster pochybovačně kývá hlavou. „Že to říkáte zrovna vy, slečno Berendová, která jste poznala mnohem slavnější města a země.“
Johanna mu vyprávěla, že sjezdila skoro celou Evropu. Což je v zásadě pravda. Ovšem poněkud zaměnila okolnosti svého cestování: údajně byla s přítelkyní a jejími rodiči na poznávací cestě. Její společníci pokračovali po hlavní trati dál do Královce, kdežto ona je doma v Gdaňsku, a tak musela v Tczewu přestoupit a poslední kus cesty urazit sama. Pan Forster jí to bezezbytku uvěřil, a protože není obvyklé, aby mladá dívka cestovala sama, ujal se tak trošku otcovské role. Johanně je líto, že ho obelhala, protože je to milý a otevřený člověk a ona k němu hned pojala důvěru. Ale právě proto mu v žádném případě nesmí prozradit pravdu.
„Ach, to bude tím, že se po tak dlouhé době vracím domů,“ pronesla s úsměvem.
„Tomu dobře rozumím,“ na to pan Forster. „Doma je to vždycky nejhezčí, že? Nebo jak se říká: Všude dobře – doma nejlíp.“