Legendární Šógun vychází v limitované ilustrované edici
Kultovní kniha Jamese Clavella Šógun je jedním
z nejprodávanějších historických románů vůbec. Na téměř tisíci stranách
rozvíjí hluboký příběh anglického kapitána, který se stane zajatcem japonských
ostrovů. Stejně jako exotický Evropan ovlivní osud Země vycházejícího slunce,
ovlivní toto prostředí i jeho: začíná chápat japonský smysl pro zdvořilost,
harmonii, poznává krutost i lásku, proměňují se jeho představy o náboženství a
smrti.
Nyní román vychází v limitované edici s celostránkovými
ilustracemi Jany Lhotákové a ilustrovanou ořízkou. Nenechte si unikátní vydání ujít!
Za větrné noci roku 1600 při pokusu obeplout svět ztroskotá u východojaponského pobřeží holandská loď Erasmus. Její velitel a jeden z předních evropských lodivodů, Angličan John Blackthorne, se tak stane „zajatcem japonských ostrovů“. S rolí nečinného pozorovatele téměř neznámé země, jejích obyvatel, historie a zvyků se však nesmíří. Blackthornovy schopnosti a znalosti brzy podstatně zasáhnou do probíhajícího boje o vládu nad Japonskem, který mezi sebou svádějí nejvýznamnější samurajové a do něhož se svým nezanedbatelným vlivem zapojují i jezuité. Je to boj krutý a neúprosný, plný nástrah a intrik – v sázce totiž není nic menšího než titul šóguna, před kterým se skloní celé Japonsko. Stejně jako exotický Evropan nenávratně ovlivní zemi vycházejícího slunce, mění se i Blackthornovo myšlení a cítění. Postupně začíná chápat a respektovat japonský smysl pro důstojnost a zdvořilost a objevuje novou krásu a harmonii. Poznává krutost i lásku, věrnost i zradu a zcela se přetváří jeho představy o vztazích, sexu, náboženství i smrti.
Clavellův mnohovrstevnatý román o střetu dvou kultur, který se odehrává v neklidném období japonských i evropských dějin, je nejen dramatický a fascinující, ale i poučný a obohacující. Právem se stal celosvětovým bestsellerem a naprostou klasikou.
Přečtěte si krátký rozhovor s ilustrátorkou knihy Janou Lhotákovou:
Jak dlouho jste na ilustracích pracovala?
Tohle je pro ilustrátora vždy obtížná otázka. V mém případě jsem si čas u
kreslení přesně neměřila, takže můžu jen hádat. Na knize jsem ale pracovala asi
půl roku. Kromě ilustrací jsem totiž dělala celý vizuál, od obálky, ořízky a sazby až po výběr písma. Přemýšlela jsem nad grafickým rozvržením, vymýšlela detaily a vlastně knize vytvářela celý její osobitý ráz. Protože jsem
také trochu perfekcionista, spoustu hodin jsem
věnovala samotné přípravě, rešerším. Myslím tím hledání podkladů a
informací o době, ve
které se Šógun odehrává. Na jednu vnitřní celostránkovou ilustraci jsem
si proto nechávala i několik dní.
Odkud jste čerpala inspiraci?
Můj prvotní záměr byl, aby ilustrace stylově působily jako
japonské dobové tušové malby, a přesto měly můj rukopis. Největší inspirací mi
tedy byli japonští umělci, např. Kawanabe Kyōsai, Hirošige Utagawa nebo známý Hokusai Kacušika, u kterého jsem se inspirovala jeho stylizací a
ornamenty. Čerpala jsem také z několika knih. Mezi nimi byl i ucelený soubor
kreseb posledního zmíněného umělce.
Knihu jsem si přivezla minulý rok z
Japonska, aniž bych věděla, že budu mít to štěstí
ilustrovat limitovanou edici Šóguna. Při kreslení mi také pomáhaly
vzpomínky na krásné zahrady či historickou architekturu a jejich
fotografie.
Mezi inspirace bych také zařadila skvělý seriál Šógun z roku 2024 a také starší adaptaci s Richardem Chamberlainem
v hlavní roli.
Co všechno mohou uvnitř knihy čtenáři najít?
Nové vydání obsahuje 16 celostránkových ilustrací s postavami a motivy z příběhu. Výrazným prvkem jsou viditelné tahy štětcem a také jasná červená barva,
která propojuje velké
ilustrace s detaily v
textu. Hlavičky kapitol také zdobí přes 30 malých
tematických obrázků. Určitě stojí za zmínku i to, že je Šógun
vytištěn na kvalitní a lehce tónovaný papír Munken. Ilustrace tak mají dobový
nádech a vypadají, jako bych je namalovala přímo do knihy.
Díky tomu, že jsem graficky připravovala celou knihu, jsem
se mohla věnovat každému detailu, třeba i číslování kapitol v japonštině. Vše –
včetně ilustrací – nám nakonec zkontrolovala japanoložka Zíza.
Jaká ilustrace je vaše nejoblíbenější / do které jste dala nejvíce energie?
Je těžké vybrat jednu, do každé jsem dala hodně energie a
především času. Když ale zavřu oči, nejsilněji se mi vybaví Mariko. Sedí v popředí a na tváři má jemný náznak úsměvu. V pozadí pak stojí ve stínu Andžin. U této
ilustrace jsem hodně promýšlela
samotnou kompozici a také, jak znázornit
lehkou intimnost a spojení těchto
postav. Světlo svíčky, zavřený pokoj, sakura v květinové vazbě ikebana…
Co vás na ilustrování knihy nejvíce bavilo?
Rozhodně to, že jsem se při přípravě před kreslením mohla o
Japonsku něco víc dozvědět. Nejen o historii, ale také například o čajovém
obřadu, o tom, jak samurajové drží svůj meč a jak se s ním pohybují, jaké se nosily účesy či oblečení.
Sledovala jsem videa, pročítala články, abych pochopila, proč se něco dělalo tak a něco onak.
Stále je ale plno toho, co se lze o japonské kultuře dozvědět, a možná i proto
je tak jedinečná a přitažlivá.
