Není tak špatný, za jakého ho měla. Je daleko horší.
Penelope Douglas už má na svém kontě pořádnou dávku
erotických i dark romance bestsellerů – jeden pikantnější než druhý. A červenat
se rozhodně budete i u nejčerstvější novinky Hříšná posedlost, která je opět tak
trochu zvrácená, ale nekonečně čtivá!
Třetí díl bestsellerové série Ďáblova noc mnozí čtenáři považují za vůbec nejlepší díl série! Poznáte v něm příběh Damona, který je po třech letech venku z vězení. Vrací se s jediným cílem: Pomstít se.
S Damonem Torrancem si není radno zahrávat. A poslat ho do vězení bylo to nejhorší, co Winter Ashbyová mohla udělat.
Možná doufala, že než se dostane ven, stihne se před ním schovat nebo že ho to změní v někoho lepšího. Jenže Damon je po třech letech konečně na svobodě a vrací se s jediným cílem. Pomstít se. A trpět nebude jen Winter, ale i všichni kolem ní. Když se jejich cesty znovu protnou, nepříjemná minulost se začne zlověstně probouzet. Tajemství, která byla roky pohřbená, vyplouvají na povrch a hranice mezi nenávistí a touhou se nebezpečně stírá.
Doporučený věk 18+
„Píšu o věcech, které mě děsí, fascinují a nutí mě přemýšlet,“ říká Penelope Douglas. „Chci, aby mé knihy byly emocionální horskou dráhou, která čtenáře vtáhne do děje a udrží až do poslední stránky.“
Přečtěte si také předchozí knihy Penelope Douglas:
-80 Kč
-50 Kč
-80 Kč
-80 Kč
„Douglas píše stylem, který je strhující a zároveň sexy!“ Colleen Hooverová
Ukázka z novinky Hříšná posedlost:
Pomalu kráčím dlouhou chodbou, po jejíž podlaze mi noha v baletní cvičce podklouzne. Tmavé stěny lemují svícny s hořícími svíčkami. Kroutím prsty a dívám se zleva doprava na všechny zavřené dveře, které cestou minu.
Nemám tenhle dům ráda. Nikdy se mi tu nelíbilo.
Aspoň že se tyhle večírky konají jen dvakrát do roka – po červnových recitálech a po každoroční prosincové premiéře vystoupení Louskáček. Madam Delovová miluje balet a coby sponzorka mé školy ho považuje za „dar davům lidí, když jednou za čas sestoupí ze své věže, aby dovolila nuzákům vstoupit do jejího domu.“
Nebo aspoň takhle jsem kdysi odposlechla mámu se o ní vyjádřit.
Dům je tak velký, že ho nikdy neprozkoumám úplně celý, a je plný věcí, nad kterými se neustále někdo rozplývá a zbožně šeptá, já jsem z toho však nervózní. Mám pocit, že kdykoli se jen otočím, něco rozbiju.
A je tu příliš velká tma. Dneska je to o to horší, že jsou tu jedinými zdroji světla svíčky. Madam se tak asi snaží, aby to tu působilo jako ze snu – tak, jak vidí samu sebe: surreální, dokonalou, jako porcelán. Je doopravdy skutečnou.
Pevně stisknu rty, zastavím se a křiknu: „Mami?“
Kde je?
Našlapuju tiše, nevím, kde jsem, ani jak se vrátit na oslavu, ale vím, že jsem viděla mámu jít nahoru. Mám pocit, že je tu i třetí patro, ale nevím, kterým schodištěm se tam dostat. Proč by vůbec sem nahoru chodila? Všichni jsou dole.
S každým dalším krokem, který mě nese dál od večírku, zatínám zuby stále víc. Světla, hlasy i hudba utichnou a postupně mě pohltí ticho a temnota.
Měla bych se vrátit. Máma se stejně bude zlobit, že jsem za ní šla.
„Mami?“ křiknu znovu a poškrábu se po stehnech, na nichž mě svědí punčocháče kostýmu, který mám od rána na sobě. „Mami?“
„Co to s tebou kurva je?“ zařve někdo.
Nadskočím.
„Nikdo se v tvojí blízkosti necítí dobře,“ pokračuje muž. „Jenom tu postáváš! Vždyť jsme o tom mluvili.“
Škvírou ve dveřích vychází světlo. Přiblížím se. Pochybuju, že je máma uvnitř. Nikdo na ni nikdy nekřičí.
Nebo že by tam možná byla?
„Co se ti teď honí hlavou?“ křičí ten muž. „Neumíš mluvit? Vůbec? Nikdy?“
Nikdo mu neodpoví. Na koho se to zlobí?
Přitisknu se k zárubním a nakouknu škvírou, abych zjistila, kdo je uvnitř.
V první chvíli vidím jen zlato. Zlatou záři, kterou zlatá lampa vrhá na zlatý pracovní stůl. Poté však stočím zrak doleva a rozbuší se mi srdce. Za stolem stojí pan Torrance, manžel madam. Stojí tam, ztěžka dýchá, zatíná zuby a shlíží na člověka na opačné straně stolu.
„Kristepane,“ ucedí znechuceně. „Můj syn. Můj dědic… Tak vypadne už z tý tvojí zatracený pusy něco? Stačí, když řekneš: ‚Dobrý den‘ a ‚Díky, že jste přišli.‘ Vždyť ani nedokážeš odpovědět na jednoduchý otázky. Co to s tebou sakra je?“