Nový romcom od autorky Hypotézy lásky!

Je to takové klišé, až jí z toho téměř puká srdce: starší muž a mladší žena, úspěšný biotechnolog a studentka, nejlepší kamarád jejího bratra a dívka, kterou on sotva vnímá. Jenže Maya Killgorová na o patnáct let staršího Conora Harknesse nemůže přestat myslet. I když by byl jakýkoli vztah mezi nimi nevhodný a on dal jasně najevo, že ji ve svém životě nechce. Prostě by se přes něj měla přenést. Jenže pak se Mayin bratr rozhodne se oženit v Taormině a ona skončí spolu s Conorem na více než týden uvězněná v romantické sicilské vile. A když se svatba začne vymykat kontrole, rozhodne se, že letní románek je možná přesně to, co potřebuje – i když je to románek krajně nevhodný.

Jak na novinku reagují zahraniční čtenáři?

Přečtěte si ukázku z novinky Nevhodný letní románek:

Cesta z Austinu do Katánie s jedním přestupem trvá patnáct hodin. Úmyslně si nepřiplatím za palubní wi-fi, abych se vyhnula vystresovanému chatování s Jade, a soustředím se na to, co se musí udělat: upgradovat bezpečnostní opatření.
​ Protože všechny způsoby obrany, které jsem si proti Conoru Harknessovi vytvořila, nutně potřebují posílit.
​ Od začátku jsem věděla, že na té svatbě bude. Je to koneckonců nejbližší přítel mého bratra, pokud nepočítám Drobka (což počítám). S Conorem jsou partneři, nebo spoluvládci, nebo jak zní jejich titul, ve vedení biotechnologické firmy Harkness, která vydělává obrovské peníze na něčem, čemu vůbec nerozumím, ale byla jsem opakovaně ujišťována o tom, že je to legální. A kvůli Harkovi se z důvodů, jež mi zatím nikdo uspokojivě nevysvětlil, svatba koná na Sicílii místo v Lake Canyon nebo v Galvestonu v Texasu.
​ Až na tu rozepři ohledně vstupu na burzu bylo vždycky jasné, že Conor bude Eliho svědek.
​ Jak jsem vysvětlila Jade: „Problém není Conor sám o sobě.“
​ Ačkoli i tohle mi připadá jako lež. Tady ve vzduchu, když si od letušek nechávám přinášet nekonečné množství nápojů s čím dál vyšším obsahem kofeinu, mi to dojde: na někoho, kdo sám o sobě nepředstavuje problém, zabírá Conor až neuvěřitelně moc mého mentálního prostoru, a nezamlouvá se mi, že plýtvám tolika myšlenkami na někoho, kdo na mě už léta nepomyslel.
​ To taky není pravda, připomene mi pedantická vnitřní kontrola časové osy. Přinejmenším na tebe naposledy myslel vloni v srpnu.
​ Jsem jak obehraná postava v obehrané zápletce: dvacátnice zamilovaná do nejlepšího kamaráda svého bratra, který je asi o patnáct let starší než ona. Ale třeba se dám tenhle týden do kupy. Přepíšu svůj život. Očistím ho od Conora a těch nesmyslů mezi námi. Je to jako vypít bělidlo: bude to nepříjemné a možná mě to zabije, ale jestli ne, stanu se mnohem silnější.
​ Taky to, co já vím, může vyvolat kritické selhání orgánů. Nejsem doktor.