Miroslav Bobek: Miluju Austrálii pro její klid

Miroslav Bobek je český přírodovědec a současný ředitel Zoo Praha. Popularizaci ochrany přírody se však věnoval už dříve, když pracoval v Českém rozhlasu, díky různým prospěšným a zábavným projektům. O své práci, lásce k přírodě i psaní si s námi popovídal u příležitosti vydání knížky Supi v hotelu Continental.

Letos působíte jako ředitel pražské zoo již jedenáctým rokem. Jak se zahrada za tu dobu změnila?
Doufám, že se změnila dost. Vyrostla celá řada nových expozic, počínaje Údolím slonů, přes Velemlokárium, až třeba po Rákosův pavilon nebo nejnovější Darwinův kráter. Navíc jsme revitalizovali skalní masiv, obnovili jsme stezku Zakázanku. Změn z hlediska stavebního je tedy hodně, další změny přibyly z hlediska designového. Máme například nový, a snad také přehlednější, navigační systém a bezpochyby se rozšířily i služby pro návštěvníky. Obnovili jsme Gočárovy domy, postavili jsme restauraci Gulab, zásadně se rozšířila restaurace Gaston. A zároveň se stavbami nových expozic přirozeně přibývají také zvířecí druhy, za všechny bych uvedl nejnovější – ďábly medvědovité.

Hodující ďábli medvědovití (foto©Miroslav Bobek, Zoo Praha)

Na kterou ze změn jste nejpyšnější?
Jsem hrdý na to, že jsme posunuli chov některých tradičních druhů zvířat z pražské zoo na zcela novou úroveň. Například sloni indičtí jsou v Praze chováni, no spíše drženi, už od 30. let minulého století. A nám se podařilo získat dvě slonice ze Srí Lanky, takže jsme se mohli opravdu pustit do skutečného, kvalitního chovu. Snaha se vyplatila a dočkali jsme se od nich již čtyř slůňat, z nichž dvě malé samičky se narodily letos. Těmito úspěchy se spolu s nimi díváme do budoucnosti vzdálené padesát let.
A samozřejmě jsem hrdý na projekt návratu koně Převalského do volné přírody. Což ale samozřejmě neznamená „jenom“ to, že vezmeme koně a v Mongolsku je vyložíme. 😊 V Mongolsku i jinde máme samozřejmě více aktivit, o nichž si mimo jiné můžete také přečíst v mé nové knížce.
Jsem moc rád, že pražská zoo má výborný kredit odborný, i u veřejnosti.

Máte v zoo nějakého zvířecího oblíbence, na něhož nedáte dopustit?
Upřímně, na tuto otázku obecně neodpovídám rád 😊 Často říkám, že mou oblíbenkyní je třeba Kvída, samička hrabáče. To je sice pravda, ale ne celá. Zmiňoval jsem vám naše slonice Tamaru a Janitu s jejich slůňaty, neměl bych vynechat gorily, našeho Richarda, ale každé zvíře je fascinující, když máte možnost se k němu přiblížit a něco se o něm dozvíte. Například v posledních dnech jsem strávil pár chvil s Prašivkou, což je samička klokánka krysího. Klokánek krysí je jako druh velmi zajímavý, ale Prašivka je zajímavá dvojnásob. Má stejné jméno jako krysa z Harryho Pottera, a nejenže se kryse podobá a je podobně olysalá, ale stejně jako Prašivka z Pottera je také je mnohem starší, než by měla být. Táhne jí už na dvanáctý rok a v přírodě se přitom klokánci krysí dožívají 5 až 6 let. Psal jsem o ní nedávno sloupek, a protože je houbožravá, dokonce jsem jí zpestřil jídelníček hřibovitými houbami, které jsem jí nasbíral v lese. Ale je to tak, že bych vám takhle postupně vyjmenoval snad všechna zvířata v zoo.

Prašivka, pochutnávající si na žampionu Portobello (foto©Miroslav Bobek, Zoo Praha)

Co se děje v zahradě nyní, když je zavřená?
Je to hodně smutné, dokonce až depresivní, když po zavřené zoo chodíte, bavíte se s kolegy a skoro každý vám řekne, jak je to strašné. Funguje pochopitelně všechno, co se týká zvířat, údržby a podobně. Naopak nefunguje vůbec nic z toho, co je pro návštěvníky, a máme například docela obavy, jestli se nájemci našich restaurací přes tuhle krizi udrží. I pro zoo jako takovou samozřejmě epidemie covidu-19 představuje ohromný problém. Naše ztráty se počítají na desítky milionů. Pevně doufáme, že to nebude trvat dlouho.

Poznají zvířata, že je zoo bez návštěvníků? Mají vůbec zvířata ráda návštěvníky?
Před pár dny jsem vyfotil guerézy, které úplně fascinovaně zíraly, když viděly, že jdu k nim. Je to tak, že pro některá zvířata je to bez návštěvníků nuda. Jsou zvyklá na ruchy a podněty zvenčí, stejně jako návštěvníci sledují zvířata, tak zvířata zase sledují lidi. Jiná chtějí mít zase svůj klid a návštěvníci jim rozhodně nechybí, třeba některé šelmy ta chodící kořist za sklem spíš rozčiluje 😊 Dalším aspektem je, že některá zvířata zase začínají být plachá, odvykají přítomnosti lidí.

Guerézy, čekající na návrat návštěvníků zoo (foto©Miroslav Bobek, Zoo Praha)

Jak mohou lidé v tuto chvíli zoo pomoci, pokud by měli zájem?
Vyzýváme zájemce ke sponzoringu (kdy můžete přispět libovolnou částkou) či k adopci zvířat (tam je částka fixní). Díky tomu zajistíte zaplacení části nákladů na chov vybraného druhu. Můžete si koupit Vstupenku na lepší časy, což je charitativní akce, ale ke vstupence v závislosti na částce můžete získat i různé dárky, jedním z nich je dokonce i možnost, že vás budu osobně po zahradě provázet. Nedávno jsme zprovoznili Stravenky pro zvířata, což znamená, že jednoduše koupíte vybranému zvířeti krmivo na jeden den. Samozřejmě lákáme také na náš e-shop, kde pořídíte spoustu zoo dárků, knížek i suvenýrů. Na našem webu to najdete všechno přehledně.

Díky vám a vašemu snažení jsme už mohli sledovat migraci čápů černých, líhnutí sokolů stěhovavých či život goril v nejznámějším projektu Odhalení. Jak dlouho se projekty rodily a kde se vzaly nápady na tuto netradiční popularizaci zvířat ve volné přírodě i v zoo?
Vystudoval jsem zoologii, ale už během studií jsem pracoval v Rozhlase a k popularizaci jsem vždycky tíhnul. Ty projekty se rodily postupně, třeba sledování čápů – Africká odysea – vznikat, když jsem se účastnil kroužkovací akce v jižních Čechách. A v Rozhlase jsme pak vymýšleli nějaké netradiční a zajímavé pořady (a internetové přenosy), které posluchači nebudou mít šanci vidět a slyšet nikde jinde. Tak vznikli Sokoli v srdci velkoměsta nebo přímý přenos narození posledního severního bílého nosorožce. Odhalení mělo být původně obsahovým marketingem pro nově vzniklou rozhlasovou stanici Leonardo. Z tohoto nápadu se nakonec rozvinuly další ochranářské aktivity, které pokračují doteď. Na rozdíl od stanice Leonardo, která už byla bohužel zrušena.

Majestátní gorilí samec Richard (foto©Miroslav Bobek, Zoo Praha)

Nedávno vyšla vaše nová kniha Supi v hotelu Continental, složená ze sloupků, které píšete. Podle čeho jste vybíral ty, co se do knihy dostaly?
Sloupky píšu od prvního týdne, kdy jsem nastoupil do zoo. Nyní vycházejí v sobotní příloze MF Dnes a najdete je také na webu zoopraha.cz. Jejich námětem jsou vesměs zvířata. Někdy píšu na aktuální témata, jindy shrnuji výsledky našeho snažení nebo informuji o budoucích záměrech. Nevyhýbám se však ani popisu zážitků. A do knížky jsem je nevybíral sám, požádal jsem i manželku, syna a některé kolegy. Vybírali jsme ty sloupky, které mají určitou míru nadčasovosti nebo přinášejí nějakou dlouhodobější informaci. Spoustu z nich jsem ještě rozšířil, a navíc jsem v knize mohl uveřejnit hodně fotografií, často i unikátních.

Jak dlouho trvala příprava knihy?
Sloupky jsem měl napsané, ale i tak ta příprava trvala čtvrt roku. Když jsme se v Euromedii dohodli, že ze sloupků za posledního 2,5 roku bude nová kniha, tak jsem se musel probrat všemi texty, vybrat je, znovu zredigovat, najít fotografie. A pak jsem všechno redigoval ještě jednou. Pak jsme se ještě s nakladatelem chvíli dohadovali na obálce a posledních úpravách a knížka byla na světě.

Pro jaké čtenáře je vaše nová knížka určena?
Určitě pro všechny, kteří se zajímají o přírodu a její ochranu. Ze zkušeností u minulých knížek vím, že moji čtenáři jsou od dětského věku až po nejstarší generaci. Především jsou pro ty, kteří si užijí to dobrodružství poznávání, protože něco pozoruhodného můžete potkat i na vlastní zahradě nebo dokonce záchodě. Tam jsem objevil mravkolva, jehož výskyt v Čechách nebyl do té doby doložen.

Miroslav Bobek se svou nejnovější knihou (foto©Petr Hamerník, Zoo Praha)

Jsou všechny zážitky čistě podle pravdy, nebo jste si občas dovolil něco přibarvit?
Samozřejmě, všechno je podle pravdy, nic jsem si nepřimyslel. U spousty těch událostí je mnoho lidí, kteří si je pamatují, takže si ani nemohu dovolit je přibarvit 😊. Prostor pro fantazii si ventiluju jinde, napsal jsem třeba knížku pohádek.

Supi v hotelu Continental není rozhodně vaší první publikací. Kterou další byste čtenářům doporučil?
Ideálně všechny 😊. Ale vzhledem k tomu, že mnohé už jsou dávno rozebrané, tak alespoň ty poslední: Trojského lva a Zoopisník.

Život není jen práce… Co vás baví ve volném čase?
Moje práce je pro mě koníček, ale jinak mě baví turistika a cestování (teď nejvíc po Čechách). S rodinou jsme vyráželi vždycky o prázdninách, vydali jsme se třeba na pouť do Compostely.

Co vám po náročném dni zaručeně zvedne náladu?
Když se za tím dnem večer ohlédnu a mohu si s uspokojením říct, že se něco povedlo, že přinesl něco dobrého. Nebo že se stalo něco zajímavého.

Miroslav Bobek s lachtanem Melounem (foto©Khalil Baalbaki, Zoo Praha)

Díky spolupráci s dalším světovými zahradami a jinými významnými organizacemi také hodně cestujete. Kde se vám líbilo nejvíc?
Musím se přiznat, že se to časem mění. Momentálně se hrozně rád vracím do Mongolska. Pak mám moc rád Indii, kde jsme s rodinou dokonce trávili dvoje poslední Vánoce. A líbí se mi v Austrálii, potažmo na Tasmánii, s její nesmírně zajímavou přírodou. Ale především ve mně z neznámého důvodu vyvolává neskutečný pocit klidu.
Dřív jsem třeba se ženou rád jezdil do Ruska. Pak jsem se s čápy dostal do Afriky, kterou jsem si zamiloval. Ale je pravda, že láska k Africe se časem proměnila v to, že k ní člověk má čím dál větší výhrady. Čirá radost z Afriky vám začne trpknout zejména, když tam dlouhodobě něco řešíte pracovně.

Vypouštění koní Převalského v poušti Gobi (foto©Václav Šilha, Zoo Praha)

Máte nějaké zvířecí mazlíčky také doma? A jaké zvíře byste doporučil jako první pro malé chovatele?
Máme fenku boxera, vypadá to, že na Vánoce budeme mít štěňata. A dcera má achatiny (velké šneky) a koně. Toho tedy ale nemáme doma. A nerad doporučuju jakékoliv zvíře, ale osobně si myslím, že pro děti jsou nejlepší malá, nenáročná zvířata – rybičky nebo morčata. Je potřeba začít něčím jednoduchým.

Sloní slečny, o nichž se také v knize dočtete (foto©Petr Hamerník, Zoo Praha)

A na závěr jedna zvědavá… Chystáte pro nás v zoo nějaké zajímavé novinky?
Teď bychom ze všeho nejvíc chtěli, abyste se k nám zase mohli přijít podívat. A jelikož jsme velmi málo stihli ukázat nový Darwinův pavilon a naše skvělé ďábly, tak bych vás okamžitě, jak to půjde, pozval, abyste se na naši ďáblí čtyřku přišli podívat. A taky na slůňata. A vůbec, na celou zoo.

Děkuji za příjemný rozhovor a těším se, až se opět potkáme v zoo.

Helena Herynková

(foto©Kryštof Bobek)

Miroslav Bobek (1967, Mladá Boleslav) je český přírodovědec a spisovatel. Od roku 2010 je ředitelem Zoo Praha. Dlouhou dobu pracoval v Českém rozhlasu, kde realizoval například projekty Africká a Nová odysea, založil divizi Online (dnes Nová média) nebo se zasadil o vznik populárně-naučné stanice ČRo Leonardo. Známý je například projektem „trochu jiné reality show“ Odhalení.

Autoři fotografií: Khalil Baalbaki, Miroslav Bobek, Václav Šilha a Petr Hamerník (©Zoo Praha)

Napsat komentář