Jan Budař: Každý jsme neopakovatelný a zázračný člověk

Připravila: Pavlína Saudková


Jste herec, muzikant, spisovatel a taky režisér. Zapomněla jsem na některou z vašich tváří?

Ještě maluji a loni v létě jsem si zkusil sochařinu. To byla dřina! Mě velmi baví umění jakéhokoli druhu. Zkoušet si různé druhy uměleckého projevu je pro mě vždy obohacující. Baví mě učit se nové věci.


Hádám, že vše, co děláte, děláte rád. Děláte to i souběžně stylem ráno píšu, přes den jsem herec, večer muzikant, nebo máte období, kdy převažuje jedno, druhé, třetí?

Někdy ano, mám taková svá „stanoviště“. Když mám ale před sebou nějaký velký úkol, věnuji mu všechen čas. Když se třeba připravuji na nějakou roli. Teď s filmem Jan Žižka, který jsem točil s Petrem Jáklem, jsem se na celý podzim ocitl ve středověku. To mě bavilo!

Hrál jsem rebelujícího farmáře Matthewa, takže jsem trénoval boj, trávil čas offline i off cash, bavil se výměnným obchodem, zkoušel si kovařinu, pracoval v lese a podobně. Sama příprava byla zážitkem a samotné natáčení taky.

Byť už jsou Hovory s TGM v kinech skoro půl roku, musím se zeptat na vaši roli Karla Čapka. Jak moc ve vás pořád je? Hádám, že to není ta z rolí, kterou opustíte s poslední klapkou nebo s premiérou filmu…

Ke Karlovi mi díky filmu zůstal velký obdiv a láska. Byl to skvělý člověk. Chuť na cigaretu už ale naštěstí nemám.

Na roli jste se připravoval dva měsíce a v rozhovoru pro DVTV jste řekl, že jste cítil, že pokud byste se tomu tak nevěnoval, o něco byste přišel. Dokážete to něco pojmenovat slovy?

Přišel bych o svůj zážitek ze setkání, z procesu tvorby, z ponoru do myšlení a vnímání jiného člověka, který existoval. Byl to fascinující proces. Taky bych přišel o zjištění, že jsem si práci herce takto vždy představoval, jen jsem si takový luxus nedopřával. Teď už vím, že mě herectví zase začalo bavit.


A dotklo se vás i něco z politického smýšlení Karla Čapka, nebo TGM zprostředkovaně ústy Martina Huby?

Ne, mě politika nijak nebaví a nezajímá, protože se v tom oboru enormně lže a kryje, a to mi přijde tak hloupý a neefektivní, že je pro mě ztráta času takovým pracovníkům věnovat pozornost.

Na svém webu máte deník psaný v době příprav a natáčení filmu Hovory s TGM. Moc mě bavilo to číst a překvapilo mě, že umíte být nejen velmi poetický a mírný, ale také dost řízný. Třeba v případě cesty vlakem se Simonou: „Byla to řeč, jakou vedou stárnoucí princezny z maloměsta. Když nám to došlo, přestali jsme zbytečně plkat a krajině za okny se ulevilo.“

Děkuji! Ano, snažil jsem se popisovat své pocity, co nejotevřeněji jsem se odvážil. Tak nějak jsem měl tušení, že to k mé cestě s Karlem Čapkem patří.

Co po Princi mamánkovi další kniha? Přála bych si jednu taky pro dospělé…

Píšu svůj první román, takže mi držte palce. Jsem teď na cestě s mými hrdiny. A bude to, pokud se mi to povede, příběh, který bude bavit děti i dospělé. Děti bývají někdy podceňované a dospělí se občas stydí za své vnitřní děti a každý jsme prostě člověk. Neopakovatelný a zázračný.


V únoru bude váš koncert v pražském divadle Studio Dva, v březnu v Divadle Bolka Polívky. Žádný Eliščin Band, ale jen vy a piano. Jaký je Jan Budař sólový?

Já jsem se po mnoha letech, co vystupuji se svými písněmi, obdaroval a svůj repertoár jsem znovu pečlivě prošel a věnoval se každé písni. Díky tomu jsem si k nim našel úplně nový vztah a myslím, že je to na koncertě znát. Vystupuji jen tam, kde mají koncertní křídlo, a svoje písničky si užívám jako nikdy předtím. Na koncertě mé písně doprovodí výtvarné projekce a klipy na velkém plátně. Zazní jak úplně nové, tak i velmi dávné písně a mezi nimi budu zažívat to neopakovatelné setkání s diváky, které při natáčení nemám. Kdokoli z diváků mi také bude moci položit nějakou otázku.

Moc se na to těším.


Mohu se na závěr zeptat na vaši vlastní školu stromů? Sedíte na konári a je vám dobře?

Stromy jsou velmi moudré, a když se jim chce, umějí mluvit s lidským srdcem. Je vždy zážitek, když mi něco povědí. Jsem jejich učedník, protože jsem se sám do své školy přihlásil. Jsem v ní jediným studentem a mám miliony učitelů a žádné známky. Vlastní škola je praktická záležitost.

Rozhovor vyšel v první čísle magazínu Page.

Sdílet

Napsat komentář