Příběhy písku a slunce: recenze knihy Zloděj hvězdného prachu

Pokud máte rádi fantasy a zároveň vás láká exotika orientu, určitě sáhněte po knize Zloděj hvězdného prachu, v níž ožívají známé Příběhy tisíce a jedné noci. O tom, že rozhodně stojí za přečtení, vás přesvědčí recenze čtenářky Petry!

Její hrdinka Loulie al-Nazari je sirotek víceméně vychovaný džinem a živí se vyhledáváním a prodejem magických předmětů jako tajemná a proslulá Půlnoční obchodnice. Sice žije poměrně dobrodružný život plný cestování a boje, ale to není nic ve srovnání s tím, co má přijít.

Po návratu do Madíny, hlavního města říše, se na tržišti náhodou seznámí se sultánovým nejmladším synem Mazenem a zachrání mu život, když ho napadne stínová džinka, která si jej spletla s jeho starším bratrem Omarem, lovcem džinů a nelítostným králem Čtyřiceti loupežníků. To je ale pouze začátek. Sultán se doslechl o schopnostech Půlnoční obchodnice, a tak ji nechá přivést do paláce a donutí ji vydat se na výpravu do pouště, z níž se ještě nikdo nevrátil.

Má najít legendární kouzelnou lampu s uvězněným džinem, která kdysi patřila jeho předkovi, sultánu Amirovi, s jejíž pomocí by mohl vyhubit všechny džiny a jejich životadárnou krví zúrodnit svou říši. Spolu s Loulie se do pouště vydá i její věrný přítel a ochránce džin Kádir, který musí tajit, kým ve skutečnosti je, jelikož džinové jsou v říši na potkání nemilosrdně zabíjeni, a také krutý princ Omar a Ajša, jedna z nejsmrtonosnějších členů jeho loupežnické družiny. Čeká je cesta skrze velká města, zelené oázy a vyprahlou poušť – nikdo však netuší, že si Omar s Mazenem vyměnili místo. Co má ale Omar v plánu? A co hodlá udělat Loulie s lampou, pokud ji skutečně najde?

Ačkoli je kniha založena na pohádkách, rozhodně od ní nečekejte, že bude mírná a poklidná a bude ve čtenáři vyvolávat hřejivé pocity. Ne, setkáváme se zde se zlem v mnoha podobách, přičemž nejhorší nejsou bájní tvorové, ale temnota číhající mnohem blíž, v lidských srdcích. Hrdinové musejí čelit vydírání a výhrůžkám a vyrovnávat se s vlastními traumaty. Loulie se vynořuje vzpomínka na vrahy, již zmasakrovali její kmen. Kádir je sice dopadl a zabil, ale skutečně zničil všechny, nebo se tajemní muži v černém stále potulují pouští a ničí další a další životy?

Princ Mazen se pak vyrovnává s tím, že jeho matku, vypravěčku Šafíju, zavraždil džin, když byl ještě malý. Jeho otec je krutý muž, který nechal popravit nejméně tucet svých manželek a sám lovil džiny, a jeho nejstarší bratr Omar je zabiják bez svědomí a soucitu. Sám si rozumí jen se svým nevlastním bratrem, druhorozeným princem Hakimem, kreslířem map, který je stejně jako on spíše vězněm v paláci než váženým princem. I to je jeden z důvodů, proč je Mazen ochotný vydat se na nebezpečnou výpravu – konečně může uniknout z paláce a poznat svět. A také Loulie, která mu už dvakrát zachránila život a která jej přitahuje.

Kniha se velmi dobře čte, přestože mi občas nějaká ta chybka zkazila požitek. Je hodně napínavá a jednotlivé postavy mají velmi dobře propracované charaktery. Dočkáme se rovněž několika zajímavých zvratů a odhalení dávných tajemství. Opravdu jsem si to moc užila.

Co mě zaujalo, je občasné vkládání dalších doplňujících příběhů, které popisují a vysvětlují některé dávné události. Jsou ovšem vyprávěny tak, jak se po generace ústně předávají mezi lidmi, což znamená, že nemusí být úplně pravdivé. Je to zajímavá hra se čtenářem, který takovouto informaci přijme jako fakt, aby postupně zjišťoval, že se věci mohou mít docela jinak. Ale tak už to ostatně s mýty a legendami bývá. Neříká se snad, že se nemá dobrý příběh kazit pravdou? Tyto minipříběhy svou formou navíc odkazují na klasické pohádky, takže vás na chvíli přenesou do příjemné atmosféry jejich předlohy, nechají vás vzpomínat na dětská léta a dají vám tak chvíli odpočinout od těžkostí „skutečného“ světa, v němž se hrdinové pohybují.

Autorkou recenze je Petra Kamlachová.