„Bohužel se neobejdete bez léků,“ říká lékař s přátelským, ale pevným pohledem. „Nazýváme to klinickou depresí, je to vážný stav. Pro lidi s vaší chorobou jsou nejvhodnější zaběhané činnosti. Rutina.“
Ta drobná dívka sedí na okraji židle a poslouchá. Potom vyjde z ordinace – a začne žít po svém.
Skandinávská literatura je zejména v posledních letech spojována především s autory kvalitních detektivek a thrillerů. Díla, která do žádné z těchto kategorií nezapadají, jsou mnohdy neprávem zatlačována do pozadí, přestože jejich literární úroveň bývá mnohdy velmi vysoká. To je případ i Vlčího ostrova, románu osmatřicetileté norské spisovatelky Lajly Rolstadové. Autobiografické vyprávění o autorčiných cestách napříč Kanadou a Spojenými státy by se dalo ze všeho nejvíc označit jako meditativní. Srovnání se slavným románem Jacka Kerouacka Na cestě se přitom přímo nabízí: Lajla cestuje světem, aby se – úmyslně či náhodně – setkala s nejroztodivnějšími typy lidí – lovci, tuláky jako je ona sama, bytostmi žijícími na samotném okraji lidské společnosti. Z celého příběhu přitom vyzařuje jak obrovský vztah k přírodě, tak i respekt ke všem živým tvorům, kteří ji obývají. Autorka si vaše sympatie získá snadno: v jejím případě se totiž nejedná o žádnou suverénní všudybylku, ostřílenou cestovatelku, co má v malíčku zásady přežití v přírodě. Lajla je ve skutečnosti docela obyčejná mladá žena – za volantem si moc nevěří a strachu, že ji na jejích cestách někdo přepadne se ne a ne zbavit. Hlavu má plnou pochybností o sobě samé, je však odhodlaná poprat se se svým onemocněním a vzít život do vlastních rukou. Její terapií nejsou léky, ale cestování. „Možná nejsem doma nikde. Možná že ‘doma’ je místo, které si nosím v sobě,“ říká. Právě upřímnost její výpovědi je tou nejsilnější stránkou celého románu.
Jste-li ten typ člověka, jehož vrcholným zážitkem jsou sobotní návštěvy supermarketů, pak Vlčí ostrov nejspíš nebude nic pro vás. Pokud vás však alespoň nepatrně rozechvívá pohled na vzdálený obzor, pokud jste byť jen jedenkrát v životě zatoužili objevit poklad na konci duhy, pak neváhejte a román Lajly Rolstadové otevřete. Po jeho přečtení budete litovat jediného – že nemůžete číst dál.
Hodnocení: 90 %
Autorka: Michaela Křivohlavá
Napsat komentář