Zábavná detektivka – opravdu to existuje?

Na knižním trhu se objevila novinka Muž bez tváře. Je to detektivka? Je to komedie? Ve skutečnosti jde o mix obou žánrů se vcelku absurdním vývojem situace.

„Každý rys jeho obličeje představoval mistrovské dílo zarputilé neoriginality, estetickou poklonu ničím nevynikající průměrnosti.“ S tímto vkladem do života Paul funguje jako naslouchač pacientů s demencí nebo podobnou nemocí. Ti jej považují za svého syna, vnuka, nebo souseda, nebo kohokoliv jiného. Každý si v něm pro jeho naprosto tuctový obličej najde svou návštěvu, se kterou si chce popovídat. Pro nemocnice je levnější než léky a on si tak odslouží svých šest hodin charitativní práce týdně, které jsou podmínkou pro pokračující vyplácení almužny po zemřelé pratetě.

Vlastní paličatostí se životem prokousává den za dnem bez plánů do budoucna, bez partnerky, nebo rodiny a jen s minimem peněz, které stačí na nákup konzerv po datu spotřeby a oblečení z výprodeje. I o tuto jistotu přijde ve chvíli, kdy jde za novým pacientem, panem Martinem Brownem. Když jej pohublý stařík chytí za hrdlo, uvědomí si, že je něco hodně špatně a že si ho pan Brown spletl s návštěvou, kterou rozhodně neviděl rád.

Ukáže se, že tento důchodce byl zapletený ve třicet let starém nevyřešeném únosu dívky. A protože jeho tehdejší parťáci netuší, co Paulovi vyzradit těsně předtím, než ho dostihl infarkt, Paul musí pro záchranu svého života starý případ rozlousknout. Paul oproti svému dosavadnímu životu v pátrání sám není. Neodlučitelného parťáka mu dělá Brigit, sestra z nemocnice, která ho za Brownem poslala, a milovnice kriminálních románů, která k Paulovi přistupuje jako k jednomu z příběhů. Dalším je policista se sklonem k násilí Bunny McGarry a jeho věrný doprovod hokejka Mabel. Bunny do vyšetřování případu není nijak zapojený, ale je na straně Paula, protože “Paulík je jedním z jeho kluků”.

První díl Dublinské trilogie Muž bez tváře je vtipný a má spád, vede čtenáře z jedné absurdní situaci do další. Zápletka by mohla být součástí severského thrilleru. Autor Caimh McDonnell, irský stand-up komik, se dal cestou, která mu svědčí nejvíce, a to cestou humoru a vy se tak můžete seznámit s irským smyslem pro vtip. Osoby jsou dobře propracované a každá je originál. V druhé části knihy už trochu úsměvných situací ubývá, když se vyšetřování zaplétá. Knize chybí snad jen jediné, a to filmové zpracování.

Své čtenáře si najde mezi těmi, kteří si potřebují odpočinout od syrové krimiknihy ze severu, ale přesto žánr detektivky nechtějí opustit. Jako bonus je čeká humor a jediný risk, který podstoupí, bude, že se u knihy budou smát nahlas.

Alena Bouchalová

Napsat komentář