Krásný, dojemný a mnohdy srdcervoucí příběh vyprávěný stárnoucím africkým slonem, který cítí blížící se konec a vydá se proto na svoji poslední životní cestu. Jeho jediným přáním je najít rodinu, jež ho před půl stoletím jako malé, osiřelé slůně zachránila, a rozloučit se s ní. Jak čtení románu Sloní paměť od Alexe Laskera zapůsobilo na čtenářku Andreu? To zjistíte v její recenzi.
Nádherné, dojemné, dobrodružné vyprávění slona, který se vydal na poslední cestu svého života, za lidmi, kteří pro něj byli druhá rodina. Kniha, která vám vezme dech.
Miluji dojemné příběhy, kde hlavními hrdiny jsou zvířata. Vzpomeňme například na knihy jako Marley a já nebo Psí poslání. Kdo u těchto knih neukápl jedinou slzičku, asi nebude úplně milovníkem zvířat. Když jsem si přečetla anotaci u knihy Sloní paměť, věděla jsem, že ji musím nutně mít, a bylo mi i jasné už od začátku, co jsem knihu začala číst, že budu potřebovat pár kapesníčků.
Příběh se odehrává v letech 1962 až 2015. Když byl hlavní hrdina Ishi ještě malé slůně, stala se jeho rodině tragédie a z Ishiho se stal sirotek. Celou událost viděl malý chlapec, který za pomoci záchranné stanice slůněti pomůže. O Ishiho se stará milující rodina a je zde krásně vidět, jaké velké a milující srdce zvířata mají. O slonech je známo, že mají dokonalou a nekonečnou paměť. Přes to, že lidé ublížili jeho rodině, nezanevřel na ně a stále byl milující, věrný, láskyplný a mírumilovný tvor. V dospělosti se Ishi vydává do míst, kde se cítil vždy nejbezpečněji. Kde poznal svou druhou rodinu a poodkrývá nám svou celoživotní cestu, jeho poznatky, myšlenky. Je zde nádherně znázorněné, jací jsou sloni úžasní a majestátní zvířata.
Ishiho si prostě nejde nezamilovat. Každý by chtěl mít takového přítele, jakým je právě on. Příběh je smutný a veselý zároveň. A sama jsem našla plno inspirace, jak by i lidé měli žít a vzít si příklad právě od zvířat. Na celém příběhu se mi moc líbilo prolínání z minulosti do budoucnosti. Líbilo se mi, že část příběhu je vyprávěná lidmi a část právě slonem Ishim. To celý příběh dělá mnohem zajímavější a poutavější.
Tuto knihu jsem si velmi oblíbila už od prvních stránek čtení a ráda se k ní budu vracet. Je to přesně ten typ příběhů, které miluji a které mě chytnou za srdce. Všechny emoce, které mám v sobě, se draly na povrch a konec knihy jsem skutečně dočítala v slzách.
Za mě osobně tuto knihu mohu jen a jen doporučit. Je vhodná pro každého. Pro děti i dospělé, pro každého, kdo miluje nejen slony, ale celkově zvířata a přírodu. Pro každého, kdo se rád zamýšlí nad životem, nad jeho smyslem a rád nahlíží pod pokličku. Je vhodná pro milovníky kriminálek i pro milovníky románů. Je to zase něco jiného a neměla by zůstat zavřená na pultech knihkupectví.
Je znát, že autor Alex Lasker musel slony hodně studovat a skutečně jim rozumí. Díky němu a díky tomuto příběhu jsem se do říše slonů, do jejich životů a způsobu myšlení přiblížila i já. Za to jsem autorovi velmi vděčná.
Autorkou recenze je Andrea Šmídová.
Napsat komentář