A to je nabídka, která se neodmítá! Navíc true story, no fakt. Autorce/hlavní hrdince bylo dvacet pryč, když ji přepadly deprese. Rozhodla se nastartovat nový život inzerátem na seznamce – a ejhle, hned narazila na Jeffa, švihlého sympaťáka s potrhlými nápady. Stejně neměla moc do čeho píchnout, a tak pozvání na cestu bez zavazadel (a téměř i bez jakéhokoliv plánování) přijala. Díky tomuto risku vznikl svérázný cestopis po Evropě i autorčině duši.
Román je kratší, 213 stran je tak akorát na svižné povídání s trochou úvah. Nečekejte další zápletku kromě již zmíněného, jedná se víceméně o popis cesty a lidí, které na ní potkali, s náhledem do autorčiných myšlenek. Ke každému místu Clara přihodí střípek z historie a nějaké zajímavostí, samotným popisem destinací se pak už moc nezabývá, spíš se dozvíme, co se jí kde přihodilo. Součástí textu jsou i různé související citáty, zamyšlení nad současnými nebo nedávnými událostmi, které se bodů cesty týkají (demonstrace v Turecku apod.). Dále nám Clara po částech zpětně přibližuje detaily svého zhroucení a delší duševní indispozice, velmi otevřeně a bez kňourání, s maximem sebereflexe. Je s podivem, že po takovém období přežila nekonvenční výlet bez panického záchvatu, v mnohých popisovaných situacích by se hroutila nejedna v běžném životě normálně fungující žena (ehm, podle sebe soudím tebe). Rozebírání Clařiných citů mi v nejmenším nevadilo (ovšem mně je sympatická i hrdinka Dívky ve vlaku), s mnohými pocity jsem se dokonce identifikovala. Díky ní a Jeffovi je možné si trochu poopravit názor na omezené Američany. Sami si z tohoto klišé utahují a pro legraci předstírají, že nevědí, ve kterém státě je Eiffelovka.
V něčem mi tahle knížka připomněla Jíst, meditovat, milovat (nekamenujte mě, jen jsem viděla film), v něčem zase Mapu Anny (nekamenujte mě, netvrdím, že ji vnímám stejně jako vy). Pokud existuje něco jako ideální čtenář, pak je to student(ka) humanitního oboru se zálibou v cestování. I když nevíte, co je couchsurfing, má vám Nalehko co nabídnout – odreagování se u představy, jaké by to bylo někam takhle nadivoko vyrazit. Já osobně bych se takové šílenosti dobrovolně asi nezúčastnila, do Dubrovníku jsem narozdíl od hrdinů schopná dorazit jen ve škodovce naložené po strop. Nicméně musím vás varovat, po přečtení můžete pocítit nebezpečnou touhu navštívit Istanbul (nebo Austin v Texasu)! Nebo si aspoň pořídit zelené šaty a zredukovat obsah kabelky (pokud jste žena).
Love story mezi Clarou a Jeffem podle mě mohla být načrtnutá trochu víc, takhle je shrnutá na bezstarostný muž vs. nervózní žena. Ale pozor, happy endem to nekončí, happy end prý trvá (googlujte a uvidíte). Snad jim to (narozdíl od protagonistů Jíst, meditovat, milovat) vydrží. Snění všeho druhu zdar!
Hodnocení: 90 %
Autorka: Lucie Ferrante
Foto: Clarabensen.com
Napsat komentář