Freida McFadden opět dokazuje, že je mistryní psychologických thrillerů, které se čtou jedním dechem. Jako někdo, kdo má doma všechny její knihy, jsem si myslela, že už mě nemůže ničím zásadně překvapit. Jenže Přítel mě vyvedl z omylu. Je to příběh, který se tváří jednoduše, ale pod povrchem skrývá mnohem temnější vrstvy.
Hlavní hrdinka Sydney Shawová má za sebou sérii katastrofálních vztahů, které by odradily i toho největšího romantika. Randí přes seznamovací aplikaci Cynth, ale místo lásky tam nachází jen další zklamání. Její poslední rande skončilo tak příšerně, že Sydney vážně uvažuje, jestli nemá se seznamováním definitivně skončit. A právě ve chvíli, kdy je připravená vzdát veškerou naději, narazí na Toma – pohledného, mladého a neuvěřitelně okouzlujícího lékaře. Konečně někdo, kdo je pozorný, milý a zdánlivě bezchybný. Jenže právě tahle dokonalost začne být Sydney později podezřelá.
Napětí ještě zesílí ve chvíli, kdy policie vyšetřuje brutální vraždu mladé ženy. A nejhorší na tom je, že obětí není nikdo jiný než Sydneyina kamarádka Bonnie. Sydney od policie zjišťuje, že vrah si své oběti vybírá na rande. Brzy se ukáže, že nejde o ojedinělý případ. A tady se nabízí nepříjemná otázka:
„Jak dobře vlastně známe lidi, se kterými chodíme? Může být člověk, kterého milujeme, někým úplně jiným, než si myslíme?“
Jedním z nejsilnějších prvků knihy je prolínání dvou časových rovin. McFadden střídá současnost, kde sledujeme Sydney a její rostoucí podezření, s minulostí, která odhaluje Tomův příběh z doby, kdy byl ještě mladý. Tyto kapitoly nejsou jen doplňkem – postupně skládají mozaiku, která čtenáři umožňuje pochopit, jak se z obyčejného chlapce může stát někdo, kdo skrývá temná tajemství. A zároveň nutí přemýšlet:
„Je člověk formován svými činy, nebo tím, co se mu stalo? A dá se vůbec uniknout vlastní minulosti?“
McFadden mistrně pracuje s atmosférou nejistoty. Každá kapitola přidává další drobný detail, který tě nutí pochybovat úplně o všem. Sydney je sympatická, ale zároveň zranitelná – a právě to z ní dělá ideální terč. Autorka navíc skvěle využívá momenty, kdy si čtenář říká: „Tohle už jsem někde viděl/a…“ jen aby vzápětí všechno obrátila naruby. Je to hra s očekáváním, kterou McFadden ovládá jako málokdo.
Co oceňuji nejvíc, je její schopnost psát jednoduše, ale přitom extrémně napínavě. Každá kapitola končí tak, že si řekneš „ještě jednu“, a najednou je půlnoc. A i když máš pocit, že víš, kam příběh směřuje, autorka tě v závěru stejně dostane. Je to přesně ten typ thrilleru, který tě nutí přemýšlet: „Jak bych se zachovala já?
Závěr je typicky „mcfaddenovský“ – rychlý, šokující a přesně takový, že tě donutí přetočit si v hlavě celý příběh ještě jednou. A možná si i uvědomit, že některé věci byly před tebou celou dobu, jen jsi je nechtěl/a vidět.
Přítel je thriller, který potvrzuje, proč je Freida McFadden tak oblíbená. Její styl je čtivý, napínavý a plný momentů, které tě donutí přemýšlet o tom, jak málo někdy stačí, aby se náš život změnil v něco, co už nemáme pod kontrolou. Pokud máš rád/a její předchozí knihy a její styl – rychlé tempo, krátké kapitoly, nečekané zvraty a postavy, které nejsou takové, jak se zdají – tahle novinka tě rozhodně nezklame. A pokud ji čteš poprvé, připrav se – McFadden tě chytí a nepustí.
Autorkou recenze je Simona Krchová.
Napsat komentář