Když jsem knihu 100 perliček pro (ne)milovníky češtiny brala do ruky, sama jsem nevěděla, jestli ji celou přečtu nebo jen tak prolistuji. Považuji se za milovníka češtiny, a proto mě také zajímalo, jak kniha ověří mé znalosti pravopisu. Dopadlo to tak, že jsem ji přečetla během jednoho odpoledne, protože na každé stránce čeká nová češtinářská záludnost, a moje zvědavé já jim nemohlo odolat.
Dvě spoluautorky Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které knihu vydaly pod pseudonymem Červená propiska, se rozhodly vzdělávat širokou veřejnost ve naší mateřštině. Ruku na srdce, ne každý si ze školy vše pamatuje, a málokdo může říct, že občas nějakou tu hrubku neudělá. Hned v úvodu najdeme krásný příměr, který dle mého názoru vystihuje poslání celé knihy – češtinu přirovnávají ke svalu, který ochabne, když se netrénuje. Do knihy může dychtivý čtenář i psát, neboť je k tomu přímo uzpůsobena. Takže propisku do ruky a jde se na to.
Hned zkraje dostanete doporučení od autorek, jak s knihou pracovat, pokud chcete být důkladní. Perličky jsou rozděleny tematicky do oddílů. Vždy najdete vysvětlení, jak je to správně a proč, dále také několik příkladů v praxi, případně pomůcek k zapamatování apod. Každý oddíl je zakončený diktátem, abyste se mohli otestovat. Otestovala jsem nejen sebe, ale snad všechny členy své rodiny. Kniha nám posloužila jako kulturní vložka k odpolední kávě a docela dobře jsme se u některých slovíček pobavili a zároveň podivili. Musím přiznat, že některé perličky zaskočily i mě. No schválně, napsali byste např. štrůdl/štrúdl, dále tchyně/tchýně a nebo Himálaj/Himaláje? Tyhle a jiné nachytávky tam na vás čekají.
100 perliček pro (ne)milovníky češtiny si své čtenáře najde všude. Třeba u zvědavých fajnšmekrů, které občas bolí oči z pravopisu na sociálních sítích, nebo právě u někoho, kdo si mnohdy není gramatikou jistý a rád si osvěží paměť. Není to žádný nudný slovník ani učebnice, je to zábavnou formou a pěkně graficky ztvárněná pomůcka pro každého. Pokud máte český jazyk alespoň trochu rádi, bude se vám líbit.
Markéta Psohlavcová
Napsat komentář