Milostný příběh jednoho života. Název vám může evokovat romantiku, jakou známe z Harlekýnek, ve skutečnosti je tomu naopak. Před vámi se odvíjí osud osamělé ženy, která se odcizila nejen svým blízkým, ale především sama sobě.
Millicent Carmichaelová zanedlouho oslaví osmdesátku. Už několik let jí společnost dělají pouze vzpomínky na prožitá léta. Millicent, která si říká Missy, bydlí sama ve velkém domě. S dcerou se pohádala a syn žije s rodinou v daleké Austrálii. Pro Missy je každý den úplně stejný, vzpomínky na minulost prokládá skleničkou alkoholu, aby otupila bolavou mysl. Když jednoho dne v parku narazí na dvě svérázné ženy, netuší, jak jí toto setkání změní život a ovlivní její pohled na minulost a skutky, které udělala.
Autorka Beth Morrey představuje typickou osamělou ženu, která žije s pocitem, že už má vše za sebou a nikdo ji nepotřebuje. Ale je tomu opravdu tak? Morreyová pojala Missyino vyprávění jako prolínání dvou časových rovin. V té současné sledujeme Missy utápějící se v melancholii, pro niž jsou vzpomínky jedinou výplní prázdných dní. A ještě sklenka něčeho ostřejšího, samozřejmě. Že se to pro starou dámu nehodí? Berlička v podobě alkoholu není výsadou mladší generace, uchylují se k ní bohužel i dříve narození, jen se o tom tolik nemluví – a mělo by. Ve druhé dějové lince se Millicent vrací do minulosti. Nahlédneme s ní do dětství, projdeme bouřlivým mládím, jež strávila jako studentka cambridgeské univerzity, a jsme svědky toho, jak slibnou budoucnost přetavila do péče o manžela a děti a vzdala se vlastní kariéry.
Milostný příběh jednoho života však není zpovědí zahořklé ženy, nemusíme Missy pouze litovat. Děj sice plyne velmi poklidně, a jen zdánlivě se nic neděje, opak je pravdou. Postupným odhalováním Missyiny minulosti, která přirozeně splyne se současnou linií, se před námi odkrývá nezapomenutelný příběh s melancholickým nádechem o osamělém stáří, nevyřčených přáních, skrytých touhách, a především o přátelství, které má nesmírnou cenu v každé době. Román Milostný příběh jednoho života je také zdařilou ukázkou toho, jak se žilo ženám v druhé polovině minulého století, kdy byla emancipace žen na vzestupu, přesto se od nich očekávalo, že se přizpůsobí ne sobě, ale rodině.
Na životním osudu Millicent Carmichaelové autorka ukazuje, že nikdy není pozdě na nové začátky, a je jedno, je-li vám třicet, padesát či osmdesát.
Bára Javorková
Napsat komentář