„Láska nevypadá vždycky tak, jak od ní čekáme.“, tahle věta z knihy Naše zářná léta ji dokonale vystihuje. Skrze příběhy Lilian, Ryana a jejich dcery Jet ukazuje, jak složité je přerušit zajeté generační vzorce, ale na druhé straně i sílu lásky, která všechno překoná.
Román Naše zářná léta od Sarah Damoff je jednou z těch knih, které čtenáře zasáhnou tiše, ale o to silněji. Na první pohled může působit jako další příběh o vztazích, ztrátách a hledání sebe sama, ale už po pár stránkách je jasné, že autorka jde mnohem hlouběji. Nebojí se jít až na dřeň emocí, rozebrat lidskou křehkost i sílu s nečekanou otevřeností a upřímností.
Na to, že jde o její prvotinu, působí kniha neuvěřitelně vyzrále. Sarah Damoff má dar vystihnout i ty nejjemnější nuance mezilidských vztahů jako jsou drobná gesta, nevyřčené věty, okamžiky, které rozhodují o všem, aniž by si to postavy v danou chvíli uvědomovaly. Právě v těchto detailech tkví síla celé knihy.
Jedním z nejsilnějších motivů knihy je generační přenos traumatu. Autorka velmi citlivě ukazuje, jak se nevyřešené bolesti přelévají z jedné generace do druhé – otec Ryana bojuje se závislostí na alkoholu a do podobné pasti postupně sklouzává i sám Ryan. Tento vzorec se propisuje do jeho vztahu s manželkou Lilian, do jejich blízkosti i odcizení, do snahy se k sobě znovu přiblížit a zároveň neschopnosti skutečně se pochopit.
Sledujeme, jak se jejich vztah neustále proměňuje, chvíle něhy střídají momenty ticha a vzdálenosti. A právě v těchto dynamikách se formuje jejich dcera Jet, která je zásadním svědkem i nositelem toho, co mezi jejími rodiči zůstává nevyřčené.
Struktura románu stojí na třech příbězích. Největší prostor dostává Lilian, skrze niž čtenář vnímá křehkost i sílu celé rodiny. Následně se dostáváme blíž k Ryanovi, jeho vnitřním bojům a selháním. A nakonec přichází pohled Jet, jejíž příběh ukazuje, co všechno si děti nesou od svých rodičů dál, ale zároveň je obohacen o zjištění, že má nevlastního bratra, o kterém dosud nevěděla.
Co ale překvapí nejvíc, jsou autorčiny postřehy. Nenápadně, téměř mezi řádky, přichází s myšlenkami, které nutí čtenáře zastavit se a přemýšlet. O tom, co vlastně znamená blízkost, intimita a láska. O tom, jak snadno se můžeme jeden druhému vzdálit. A také o tom, jak složité je odpouštět, sobě i ostatním.
Styl psaní je jemný, ale přitom naléhavý. Nezahlcuje, nesnaží se šokovat za každou cenu, a přesto má schopnost dostat se pod kůži. Čtenář si k postavám rychle vytvoří vztah a o to víc pak bolí sledovat jejich pády i hledání cesty zpět.
Naše zářná léta je kniha, která ve vás zůstane ještě dlouho po dočtení. A zároveň příslib, že Sarah Damoff je autorka, kterou se rozhodně vyplatí sledovat. Pokud je tohle její první krok na literární scéně, pak je jasné, že o ní ještě hodně uslyšíme.
Autorka recenze: Zuzana Erbenová
Napsat komentář