Tragický LGBTQ+ román z prostředí New Yorku 90. let je prvotinou autora Tuckera Shawa. A troufáme si říct, že velmi vydařenou! Young Adult romance vás pobaví množstvím popkulturních referencí a dojme svým silným příběhem. Co na knihu Když voláš moje jméno říká čtenářka Eva, to si přečtěte v její recenzi!
V devadesátkách se všechno zdálo možné. Svět se před nimi otevíral. Byli mladí, nadějní, plní skvělých nápadů, emocí a na všechno měli svá vlastní řešení. Toužili po lásce, ale v patách jim číhala smrt.
Ben žil se svou matkou. Dlouho měl jasno v tom, že se mu líbí kluci. Miluje módu, rád si prohlíží módní časopisy, poslouchá hudbu. Přesně ví, co je zrovna in a co se nosilo minulou sezónu. Ale doma se to už vážně nedalo vydržet. Proto se v den svých osmnáctých narozenin rozhodl odejít z domova. Aspoň už ho matka nebude unavovat věčným připomínám, že jen otravuje. Bez pozvání se vydá za svým starším bratrem Gilem do New Yorku. Gil už má vlastní byt, a tak doufá, že mu dovolí zůstat, aby mohl žít svou budoucnost podle svého. S neskutečným talentem, vidět život v mnoha vrstvách. V New Yorku, městě, kde je všechno možné.
I Adam má ve své sexuální orientaci jasno. Sní o své první lásce a věří, že tentokrát už to vyjde. Neví, co má přesně očekávat. Ještě nikdy to nezažil, a to mu bude brzy osmnáct let. Nebude raději na nic spěchat a počká si. Možná je to tak lepší. Jeho nejlepší kamarádka Lily má na věc jiný názor. Měl by se chytit příležitosti a využít situace. Brzy se zdá, že se i na něj usmálo štěstí. Bude Callum jeho první opravdová láska, nebo snad ta poslední?
Věci jsou občas komplikovanější, než se na začátku zdá. Pravda někdy bolí, ale bolí o to víc, pokud je odpověď definitivní. Neexistuje šance na změnu. Jsou tak mladí a musí čelit tomu nejhoršímu. Láska za cenu smrti. Měl jim patřit svět…
V osmnácti letech mají mladí lidé před sebou ještě celý život. V devadesátkách tomu tak u mnohých nebylo. Světem se šířila panika z nové nemoci. Nemoc, která je kosila jednoho po druhém a nikdo nevěděl, jak se před ní chránit. Nemoc, která dál prohlubovala fobii u lidí, kteří se stále ještě nestihli vnitřně vyrovnat s faktem, že jejich synové, bratři, dědové, kamarádi, sousedé, mohou být / jsou homosexuální a nemusí to už skrývat.
Homosexualita tu byla vždy. Bylo to něco, co bylo dlouhé roky skryto a co víc, násilím na lidech potlačováno. Něco, o čem se nemluvilo, ale díky tomu vznikal u lidí strach z neznámého. Kolovaly fámy o něčem, s čím se lidé buď nikdy nesetkali, nebo by to nikdy ze strachu nepřiznali. Lidé nebyli zvyklí se dívat na lidi stejného pohlaví, jak si na veřejnosti projevují něžnosti, jak se objímají a cítí k sobě lásku. Mnoho z nich pak nevědělo, jak na takovou situaci zareagovat. V nové situaci se cítili trapně, nekomfortně, a než aby si to přiznali, tak se raději chovali útočně. Zcela zbytečně.
Lidé vždy touží po lásce a naplněném životě. Nebylo tomu jinak ani v době, kdy se napříč kontinenty začala šířit smrtelná nemoc HIV/AIDS. Síly byly však nevyrovnané. Na léčbu měl nárok jen ten, kdo měl štěstí na dobré zdravotní pojištění a žil na tom správném místě. I když slovo léčba je dost nadnesený termín, v té době žádná v podstatě neexistovala.
A tak mezitím, co se mozek všech plnil strachem, lidé se dál snažili najít svou spřízněnou duši, zamilovat se nebo si užívat života v naději, že jim se nemoc vyhne. Jak ale žít dál, když je už polovina známých po smrti a další to čeká? Šli byste do takového rizika?
Autor knihy Když voláš moje jméno Tucker Shaw napsal čtivý příběh, který jistě prožilo mnoho lidí. Příběh, který ve vás vykreslí neuvěřitelně živou atmosféru devadesátek a pohltí vás natolik, že pochopíte, jaká byla realita všedních dní pro lidi, kteří v té době žili a čemu všemu museli čelit. Příběh o všednosti, lásce, pochopení, zatracení, opravdovosti, toleranci, upřímnosti především k sobě samému, tak hluboký, emotivní, a přitom tak všední, že vás to dovede k zamyšlení.
Autorkou recenze je Eva Marešová.
Napsat komentář