Máte pocit, že nerozumíte svému tělu? Neodpovídáte zažitým stereotypům nebo se bojíte přiznat okolí, že máte prostě a jednoduše strach? Prsa a vajíčka vám ukážou, že v tom nejste sami.
Nacuko, Makiko a Midoriko. Tři ženy, tři odlišné pohledy na svět a své tělo. Jedna touží po plastice prsou, aby si připadala mladá a žádoucí. Další své tělo vůbec nechápe a hnusí se jí vše, co souvisí s dospíváním. Poslední zase svému tělu nerozumí, jako by snad ani nebylo její. Během několika málo dní, kdy se sejdou pod jednou střechou a vedou plytké konverzace, však pozvednou oponu svých životů, své minulosti a společných vzpomínek.
Později se jejich životy posunou. Každá z nich má své touhy a sny, nové role a životní dráhu. Příběh se zaměřuje především na vypravěčku – Nacuko. Její touha porodit dítě je silnější než cokoliv jiného. A že toho v životě tolik nechce. Je však sama a pohlavní akt je pro ni nemožný. Zjistí, že to jde i jinak, od dárce spermatu, a začne přemýšlet, zda se touto cestou vydá i ona. Během pátrání po odpovědích objevuje také druhou stranu věci. Děti narozené ze zkumavky nemusí být nadšené z toho, že se narodily. Možná se nedokážou ani smířit s představou, že jejich rodiče vlastně nejsou rodiče.
Kde je tedy „zlatá střední cesta“? Existuje vůbec správná odpověď na její otázky? Je přivedení dítěte na svět jen egoistický a sobecký čin dospělých? A co geny? Převáží nakonec úplně všechno? Mieko Kawakami odkrývá mlčenlivý svět pokrytý stereotypem, ale plný trápení a hledání vlastní svobodné vůle.
Vnímání vlastního těla, podobně jako vnímání světa dětskýma očima může (ale nemusí) formovat to, čím jsme, když vyrosteme. Každý člověk má na sobě už od narození nálepku. Těch nálepek je pak mnoho, protože rolí v životě hrajeme spoustu. Máme nalinkované životy, předpoklady a okolí přímo vyžaduje, aby bylo vše splněno. Jinak jsme „divní“, ne?
Mieko Kawakami přesně do tohohle světa plného stereotypů a zaprášených tradic hází vidle. A rozhodně se jimi ohání všemi směry. Nebojí se otevírat témata, kterým by se jiní autoři vyhnuli. Sděluje věci napřímo, někdy až s apatickou odevzdaností. A přitom naplno a intenzivně, že dokáže šokovat a zaskočit. Kniha je rozdělena na dvě části. V první jsou umně zakomponovány střípky vzpomínek utvářející celkový obraz o hrdinkách, do zdánlivě banálního a plochého rozhovoru sester během jejich setkání. Druhá je víc zaměřena na hlavní hrdinku toužící po vlastním dítěti. Ani tady se čtenáři nevyhnou překvapivému konceptu i závěrům, které šokují.
V knize Prsa a vajíčka najdete leccos. Jde o nádhernou mozaiku v mnoha vrstvách, která se nebojí mluvit, ani být smutná, když se tak cítí. Nemá strach ani z odsouzení či pohrdání. Boří stereotypy. Ponouká čtenáře přemýšlet a zamyslet se. Protože mít vlastní vůli je to nejcennější, co můžete ztratit. Není ani divu, že se autorce dostalo mezinárodního uznání. Posuďte sami.
Tereza Bártová
