Bee (celým jménem Bálakršna) Branchová je patnáctiletá dcera poněkud výstředních rodičů. Otec je jedním z nepostradatelných mozků Microsoftu, pracuje na projektu umělé inteligence, jeho prezentace na TEDu je čtvrtá nejsledovanější v historii. Doma nosí korzet podobný podprsence, který mu rovná záda, chodí zásadně bos a do práce jezdí firemním busem, protože je v něm wifi. Matka Bernadette byla kdysi považována za novou hvězdu architektury. Po jedné nešťastné události se však z oboru stáhla a nadále už jen hraje roli originální a svérázné matky, která má ale sociální fóbii… Nepracuje a mezi lidi ji to netáhne, na domácnost kašle (domem, bývalou katolickou školou pro zlobivé holky, jí ostantně prorůstají ostružiny), nesnáší Microsoftem promořený Seattle, kam se kvůli manželovi přestěhovala a ani náhodou nechce spolupracovat s ostatními rodiči žáků základní školy, do které chodí Bee. Matkám Beeiných spolužáků říká Bernadette mouchy otravné… Běžné životní úkony za ni vyřizuje najatá virtuální asistentka z Indie. Možná ji do tohoto stavu dostalo to, že se několik let intenzivně starala o Bee, která se narodila předčasně a s vážnou srdeční vadou, možná má trauma ze své zkažené kariéry…
Bernadettin humor a vyjadřování jsou ale excelentní:
Když jsem sem – do Seattlu – přijela poprvé, vyzvedl mě na letišti realitní makléř a vzal mě na prohlídku domů. V dopolední várce byly samé venkovské domy, jiné domy se tady snad ani nestaví, tedy pokud nepočítám záplavu nepřehlédnutelných paneláků namačkaných v nepochopitelných shlukách – na člověka to působí dojmem, že městský architekt prospal celá šedesátá i sedmdesátá léta u rýsovacího prkna a projektování přenechal Sovětům.
Jinak je tu jeden venkovský dům vedle druhého. Venkovské domy z přelomu století, nádherně zrekonstruované venkovské domy, reinterpretované venkovské domy, moderně pojaté venkovské domy. Jako by hypnotizér uvedl všechny obyvatele Seattlu do kolektivního transu. “Klíží se vám oči, až se probudíte, budete chtít bydlet jen a pouze ve venkovském domě, bude vám jedno, jaký se píše rok, záležet vám bude jedině na tom, aby váš dům měl tlusté zdi, malá okna, tmavé pokoje, nízké stropy a aby stál na nejhorším místě z celého pozemku.”
Dva dny před vánocemi se Bernadetta zčistajasna ztratí, otec na dceřiny otázky odpovídá jen neurčitě („Není to tvoje vina…“, „Je to složitější…“) a tak Bee zahájí vlastní pátrání. Shromáždí vše, co by mohlo o matce přinést nějaké informace: články z časopisů o architektuře, e-maily (s indickou asistentkou, korespondenci ze školy i od sousedů, otcovy pracovní poznámky), zprávu FBI i tu z psychiatrie, záznam otcova vystoupení na TEDu, účtenky za ošetření zraněné sousedky atd. Celé to dává hodně barvitý Bernadettin obraz, ale najít matku se nedaří. A jak se ukazuje, pořádně si zkomplikovat život zvládne i tatínek. Nejlepší bude vyrazit do Antarktidy, tenhle výlet si Bee přece tolik přála za vysvědčení (místo poníka)… Bohatí Američané si mohou dovolit ledascos, byť rodinné krize, které musejí řešit, se dost podobají krizím těch ostatních…
Zdá se vám výše uvedený popis bláznivý? A to zdaleka není všechno… Řada vedlejších postav, zejména z řad sousedů, román báječně doplňuje. Celé to dohromady dává velmi vtipnou a zábavnou skládanku, která se na žebříčku bestsellerů New York Times udržela na předních místech dlouhé týdny. Co se týče neobvyklé formy knihy, tak svou roli zřejmě sehrálo i to, že se Maria Semple živí psaním scénářů – z jejího pera (nebo spíše počítače) vyšly některé epizody seriálů Beverly Hills 90210, Jsem do tebe blázen nebo Správná Suzan. Sempleová dokáže jednotlivé epizody vypointovat, a to i včetně kraťoučkých e-mailů, kniha má spád, rychlý střih, slovní humor, obsahuje kulturní odkazy i politicky nekorektní výroky. Možná, že inspirací pro Sempleovou byla i práce jejího manžela George Meyera, který byl několik let spoluautorem seriálu Simpsonovi.
Máte-li rádi humoristické romány a zajímá-li vás navíc, jak se žije v bílé a luxusem poněkud zblbnuté Americe, je Kde se touláš, Bernadetto! tou pravou knihou. Určitě vás mnohokrát rozesměje, pobaví a zabaví. A to není v dnešní šílené době zrovna málo!
Hodnocení: 85 %
Autorka: Hana Kubíková
Napsat komentář