Originální fantasy příběh se spoustou propracovaných postav, poutavým dějem i nečekanými zvraty – to všechno nabízí novinka Storočí autorky Alex Aster. Knihu, která se stala fenoménem TikToku, mnozí přirovnávají k sérii Hunger Games. Jak toto srovnání obstálo u čtenářky Petry? Přečtěte si její recenzi.
Šest národů. Šest vládců. Šest kleteb sužujících je už pět staletí. Sto dní na to je zrušit. A jeden z vládců musí zemřít. To je příběh Storočí.
Tato kniha bývá přirovnávána k fantasy verzi Hunger Games. Za mě to není úplně přesné, jelikož v Hunger Games, jak víme, bylo zabíjení mnohem víc. Spojenectví, minimálně v prvním díle, nemohla trvat dlouho a přežít mohl pouze jeden. Ať už ale mezi oběma příběhy podobnosti shledáváte, či ne, nic to nemění na tom, že jde o jednu z knih, která mě letos bavila úplně nejvíc.
Abych vás krátce zasvětila do příběhu, je třeba zmínit, že existuje kouzelné souostroví zvané Světlozory, kde pospolu žilo šest různých národů: Slunečňané, Nebesané, Měsíčňané, Souhvězďané, Přírodňané a Temnoťané, každý na svém ostrově. Jednoho dne ale někdo všechny proklel, každý národ byl stižen jinou krutou kletbou a samotné Světlozory se ponořily do věčné bouře, jež ustává jen jednou za sto let na sto dní, během nichž je možno se pokusit prokletí zrušit. A právě tady začíná náš příběh.
Uběhlo už pět staletí, ale kletby stále trvají. Nyní opět nastává Storočí, pročež se všichni vládci musí dostavit na Světlozory, aby se mohli pokusit zachránit svůj lid. Hlavní hrdinkou je mladičká královna Přírodňanů Isla, která vyrůstala v izolaci v paláci, aby se její lid nedozvěděl jisté strašlivé tajemství a to, že se narodila bez kouzelných schopností. Isla ví, že aby zachránila svou zemi, nestačí jen přežít Storočí, ona ho musí vyhrát a získat tak slibovanou obrovskou moc. Jak to ale udělat, když většina ostatních vládců je o mnoho staletí starší než ona, a navíc dokážou kouzlit?
Isla má ale svůj plán. Vlastní hvězdnou hůlku, jež jí pomáhá cestovat mezi světy, a také uzavřela tajné spojenectví s vládkyní Souhvězďanů Celeste. Společně hodlají najít dávný artefakt, který by je dvě a jejich národy osvobodil.
Vládci na ostrovech podstupují nejrůznější zkoušky, které mají odhalit jejich silné a slabé stránky, aby bylo snazší rozhodnout, koho z nich obětovat. A zároveň se musí pokusit vyřešit dávnou hádanku – návod, jak prokletí zrušit. Když se mají vládci rozdělit do dvojic, Isla doufá, že skončí se Celeste. Jaké je ale její překvapení, když si ji za partnerku zvolí sám legendární král Oro, poslední z dávných vládců, jenž jako jediný dokáže používat schopnosti více než jen jednoho národa.
Aby přežila, Isla musí lhát, manipulovat, střežit svá tajemství, bojovat a být ochotna zabíjet. Vůbec se jí tedy nehodí skutečnost, že ji to téměř od první chvíle táhne k všemi nenáviděnému vládci Temnoťanů. Láska je totiž to poslední, co v tuto chvíli potřebuje. Navíc když je zrovna Grimshaw podezřelý ze seslání oněch kleteb. Jenže se zdá, že i přes to všechno, co se o Temnoťanech povídá, je Grim jednou z mála osob, kterým může důvěřovat.
Islu čeká odhalování mnoha stovky let starých tajemství, souboje, intriky, láska, ale i zrada, jež jí zlomí srdce.
Musím říct, že jsem si příběh strašně užila. Je napínavý, pořád se něco děje a v knize prakticky nejsou žádná hluchá místa. Charaktery postav jsou rovněž zajímavě vykreslené. Do některých jsem se zamilovala hned na začátku, u jisté osoby to chtělo nějaký čas, ale o to více ji mám ráda. Čím blíže postavy poznáte, tím víc vám na nich začne záležet, a téměř trnete hrůzou, s kým z nich se na konci budete muset rozloučit.
V závěru rovněž nastává zásadní zlom, který mě příjemně překvapil a dodal příběhu další rozměr. Musela jsem kvůli němu úplně překopat svou představu, vše, co jsem si myslela, že už vím. A to se mi u knih opravdu často nestává.
Narazila jsem sice na pár drobností, které úplně neodpovídaly pravidlům tohoto zajímavého světa, ale autorce to odpouštím, protože nešlo o nic zásadního. Celkově jsem z knihy opravdu nadšená a nemohu se dočkat pokračování. Snad se ho dočkáme v průběhu příštího roku.
Autorkou recenze je Petra Kamlachová.
Napsat komentář