Přejít na obsah
Blog
Rozhovor 154 přečtení

Michal Petrov: „Tolik nočních směn neměl snad ani doktor Blažej v Dietlově nemocnici.“

První Retro.ČS se stalo bestsellerem. Pomáhalo to při psaní „dvojky“? Určitě to také nabíjí – a nejenom ta čísla prodejů, která jsme mimochodem já ani vydavatel nečekali. Velkou vzpruhou byly i osobní vzkazy, které jsem dostával na setkáních se čtenáři nebo prostřednictvím sociálních sítí. Ale zároveň byl ten první úspěch hodně svazující a neberte to jako frázi, když řeknu, že jsem k psaní „dvojky“ usedal s mnohem větší pokorou. Možná se to promítlo i do výsledku, o kterém moje editorka Kamila Hladká řekla, že je dospělejší. Měl jsem v tu chvíli na vybranou, jestli se cítit dotčeně, anebo to vzít jako poklonu a rozhodl jsem se pro to druhé (smích). Mimochodem, nebyl jsem si vůbec původně jist, zda má vzniknout skutečná „dvojka“ kopírující koncepčně „jedničku“ včetně názvu, ale pak jsem usoudil, že právě tohle čtenáři čekají, a že bych je víc zmátl tím, že jim nabídnu něco jiného, než tím, že přicházím s knihou s velmi podobným layoutem a názvem. A ještě k té podpoře – žádné Retro.ČS II by neexistovalo bez absolutního a bezvýhradného pochopení mé paní a rodiny vůbec. Psaní je hrozná samota nejen pro autora, ale on sám pro lidi kolem taky prakticky přestane existovat.

Recenze 904 přečtení

Drezúra šelem se státní účastí

Dominik Landsman, ostřílený otec na rodičovské dovolené, což podle něj není dovolená v žádném slova smyslu, předává už podruhé do pléna moudra a postřehy pro výchovu a soužití s vaším dítkem. Protože rodičovství není přeci jen o přemýšlení, jestli oběsit sebe nebo dítě. S Deníčkem moderního fotra 2 vás čeká něco jako Man vs. Wild (Ultimate Survival) čtyřiadvacetihodinová reality každého rodiče.

Recenze 808 přečtení

Jak šel život po konci světa

Svět ze dne na den skončil. 99 % lidí zemřelo, zbytek roztroušeně žije po celém území opuštěné planety Země. A od města k městu kočuje Symfonie na cestách.

Recenze 138 přečtení

Paul Cleave: Jezerní hřbitov

Tate se tak zaplétá do případu, který jaksi souvisí s tím, co šetřil před dvěma lety, a tak nějak tuší, že kdyby vše tehdy nepokazil, nenašli by v rakvi Henryho Martinse někoho jiného a majitele rakve v jezeře. Navíc i detektiv má své démony, kteří ho neustále pronásledují. A čím je k rozlousknutí případu blíž, tím hůř na tom je. Může se zdát, že prozrazuji mnoho, ale vlastně jsem vám jen nastínila počáteční fakta. Detektiv Tate toho totiž skrývá mnohem víc. Nejen, že pozorujete, jak do všeho strká nos a pak se diví, proč se k němu policie chová tak, jak se chová, ale také vnímáte jeho utrpení, poznáváte jeho temnou stránku (řekněme zatraceně temnou stránku) a soucítíte s ním, když se vše obrací proti němu. Tate není typickým hlavním hrdinou. To ani náhodou. Vlastně vám nejspíš nějakou dobu bude trvat, než si na jeho postavu a celkové počínání zvyknete. Jeho vtípky a sarkasmus nemusí sednout každému a ani jeho utrápená a tajnůstkářská tvář mu na oblíbenosti nepřidá. Ale čím blíž ke konci budete, tím víc vám bude sympatický a tím víc s ním budete souhlasit a chápat jeho rozhodnutí. Ostatních postav je v knize opravdu hodně. Možná chvíli bude trvat, než se zorientujete, ale to při čtení vůbec není na škodu. Spíše je to plusový bod, protože až do konce nevíte, kdo je vlastně vrah. A o mrtvoly také nebude nouze. Občas vám obočí vyjede nahoru a vy budete přemýšlet, jestli to autor myslel opravdu vážně. Myslel. Jenže s tím také přichází prozření, které na vás dýchne až po dočtení: autor si s příběhem pohrával tak dlouho, dokud do sebe všechno tak nějak podivně nezapadlo. Je samozřejmé, že to tak musí být u každé detektivky, ale tady je přímo bije do očí. Což je škoda, protože právě závěr mě přesvědčil, že Jezerní hřbitov opravdu není jen průměrná detektivka, ale že v sobě má něco víc – detektiva Tatea! Muže, kterému nic není cizí. Muže, který se nebojí obrátit k zákonu zády. Muže, který má víc démonů, než jakýkoliv jiný detektiv, se kterým jsem měla prozatím tu čest se seznámit. To všechno dělalo z příběhu velmi dobrý thriller, jenže i přes poslední větu si stále nejsem jistá, zdali bych se začetla do dalšího dílu. Věřím, že si autor zase nachystal pikantní případ, a novozélandské techniky vyšetřování každého čtenáře zase prekérně rozčílí, jenže je to právě to vyprávění, které není až tak dech beroucí, jak by mělo být. Hlavní hrdina vás do příběhu nevtáhne ihned. Spíše mu to chvíli trvá. A navíc jeho nejapné poznámky také nejsou vždy na místě. Už po pár stránkách vám dojde, že to s ním nebudete mít lehké. A když pak přijde stránka s názvem Část II, vše se vám pouze potvrdí. Závěrem? Jezerní hřbitov není detektivkou pro každého, ale měli byste ji zkusit. Proč? Protože právě detektiv Tate je něco, na co se jen tak při čtení nenarazí! Pokud máte rádi zapletené příběhy, jejichž rozlousknutí neprobíhá vůbec snadno, kde je mrtvých přemíra a intrik jakbysmet, Jezerní hřbitov se vám bude líbit. Jako příběh rozhodně nezklame a může vás jedině mile překvapit.

Recenze 238 přečtení

Anthony Doerr: Jsou světla, která nevidíme

Nebuďte skeptičtí k neznámému autorovi, který na náš knižní trh pronikl obrovskou mediální kampaní. Anthony Doerr si vaši pozornost rozhodně zaslouží, neboť kniha Jsou světla, která nevidíme si získá nejednoho milovníka historické literatury či příznivce společenských románů.

Ostatní 749 přečtení

Letem knižním světem (44. týden 2015)

Pavel Šrut získal Státní cenu za literaturu, vyjde třetí díl Páté vlny, po Atlantském genu a Atlantském moru přichází Atlantský svět a Jens Lapidus vás seznámí s novým žánrem stockholm noir, podívejte se na nový spot k filmové adaptaci Síly vzdoru a teaser k seriálu na motivy série komiksů Kazatel.

Ostatní 659 přečtení

Listopadové číslo magazínu Neoluxor živě!

Dívka ve vlaku, Zapadákov, nová krimi Yrsy Sigurdardó ir a životopis Steva Jobse. Tyto čtyři knihy jsme vybrali na obálku nového čísla magazínu. Přehled novinek a bestsellerů jimi ale nekončí. V recenzích si vysoké hodnocení vysloužilo i Retro ČS 2, Stanice 11, Lolito a další, těšit se můžete na poradnu, Letem světem, spoustu tipů a ukázek a dvě soutěže.

Rozhovor 206 přečtení

Ladislav Špaček: „Hlad po dalších knihách trvá.“

Obrazová etiketa poskytuje informace o pravidlech chování pouze formou fotografií, u nichž jsou jen stručné popisky. Vyjádří podle vás obraz opravdu vše? To je otázka na tělo, sám jsem si ji kladl několikrát, než jsme se do práce na knize pustili. Je to odvážný experiment, „naučná“ kniha bez textu. Čtenář si ji kupuje, aby v ní našel poučení, z toho jsme vycházeli. Jak mu ho nabídnout co nejsrozumitelnější formou, aby si co nejvíce zapamatoval? Pak nás napadla forma fotografií, vlastně už před třemi lety jsem vydal Komiksovou etiketu, a tak jsme s tvůrčím týmem začali promýšlet koncept čistě obrazové příručky. Je pravda, že všechno obrazem nevyjádříte, třeba pravidla pro vykání a tykání se nedají zobrazit. Na druhé straně fotografie jsou v naprosté většině všech oblastí etikety nejnázornější prostředek, jak čtenáři nabídnout rychlou a jasnou informaci. Vezměte si oblečení, jak vypadá pánský oblek, kravatové uzly, večerní šaty pro ženu, vhodné boty, jaké hodinky se hodí k obleku a jaké pro sport – to obvykle v psaných knihách popisuji na několika stránkách. Tady stačí jediný pohled a máte jasno. Šli jsme cestou maximálního komfortu pro čtenáře. Manželé se chystají na ples, otevřou si knihu a na několika stránkách fotografií najdou, co si obléci, jak se představujeme ostatním hostům u stolu, jak držíme při tanci partnerku. Ještě důležitější to je u stolování. Popsat prostřený stůl je práce na tři stránky textu, tady stačí jedna fotografie a hned víte, kam položit moučníkový příbor, kde bude ležet talířek na pečivo a v jakém pořadí seřadíte sklenice na stole. Žijeme v obrazovém věku, hlavním informačním a zábavním médiem je televize, na mobilech klikáme na obrázky, tak proč nenabídnout čtenářům etiketu moderní formou? Co všechno v knize najdeme? Úplně všechno, co najdeme v jiných tlustých knihách plných písmenek. Seznámíme se se správným oblékáním se všemi detaily, které potřebujeme znát, abychom se ve společnosti neznemožnili, velká část knihy je věnována stolování, protože u stolu se hned pozná člověk zběhlý v etiketě. Jednou jsem se zeptal hraběte Zdeňka Šternberka, jestli se na první pohled pozná aristokrat. Odpověděl mi: „V běžném životě to nepoznáte, ale u stolu okamžitě.“ U stolu potřebujete mít zažity určité návyky, jak sedět, jak držet příbor, jak jíst těstoviny, polévku, pečivo, moučník, jak zacházíme s ubrouskem. Proto je stolování tak důležitou kapitolou. Věnujeme se i etiketě „všedního dne“, tedy jak se chováme na ulici, jak správně sedíme v autě, co divadlo, výtah, vlak, tramvaj. Nezapomněli jsme ani na rodinné události, jako je oslava v rodině, stolování s dětmi, svatba, ba i pohřeb. V knize najdeme i kapitoly o chování ve firmě a úřadu, jak se připravit na přijímací pohovor, jak se chováme v hotelu. Na můj web www.ladislavspacek.cz mi denně přichází množství dotazů a z těch jsme vycházeli, abychom uspokojili potřeby nejširší veřejnosti. Chystáte obdobnou knihu také pro děti? Mám za sebou dvě úspěšné knihy pro nejmenší děti Dědečku, vyprávěj a Dědečku, ještě vyprávěj, etiketu pro teenagery Špaček v porcelánu a specializovanou etiketu pro dívky Tereza, takže mám čisté svědomí, že jsem pro děti a mládež nabídl široký výběr knížek. Nicméně hlad po dalších knihách stále trvá. Pořád mám další objednávky nakladatelství i vlastní nápady, co ještě by mohlo pomoct šíření osvěty v oblasti etikety. Zvláště obě úspěšné knihy pro nejmenší, „Dědečkové“, mě zavazují, abych pokračoval stejným směrem i dál. Za „Dědečky“ jsem dostal ceny Bestseller roku 2012 a 2014, to je velká výzva. Každý den mě potkávají rodiče s dětmi a ukazují jim, „to je ten pán, co ti napsal tvoji nejoblíbenější knížku“, když jsem na hřišti se svou vnučkou Viktorkou (která je ústřední postavou obou knížek), přicházejí ke mně maminky a děkují mi, že jsem knížky napsal. Těší mě to, je vidět, že jsem udeřil na tu správnou strunu: rodiče mají usnadněnu práci, všechno o chování na hřišti, ve školce, v divadle, na cestě na prázdniny, u stolu, se děti dozvědí od laskavého dědečka, který Viktorce vypráví pohádky a příběhy, jež je poučí, a navíc v nich pěstují hodnoty, které je formují pro jejich budoucí život. Moje vnučka Viktorka už je školačka a tak stále přemýšlím nad tím, že bych mohl pokračovat knížkou pro mladší školní věk. Zatím mi zraje v hlavě, až mě políbí múza, sednu a napíšu ji. Máte právě nějakou knihu rozpracovanou? O čem bude? Pracuji na knížce, která přesně naplňuje moji osvětovou ambici, knížce, kterou by mohli mít všichni doma nebo „v kapse“ a v případě potřeby do ní nahlédli a našli tam, co hledají. Bude se jmenovat Etiketa do kapsy a právě jsem dokončil práci na obrazové příloze a začínám psát texty. Měla by v malém formátu obsahovat opět všechno, co zajímá obyčejného člověka. Nepůjde o večeře v Buckinghamském paláci, ale o praktické rady, jak se chovat u stolu v restauraci, na návštěvě u přátel, co si obléci na večírek, do divadla a na ples, jak se obléci na pohřeb nebo na svatbu, jaké dárky koupíme kamarádovi k narozeninám, jak se oblékneme na večeři v hotelu u moře na dovolené. Taková kniha je výsledkem práce celého realizačního týmu, podílejí se na ní kromě autora fotograf, modelky a modelové, grafik, produkční projektu, stylisté a vizážisti, korektoři, není to jednoduchá práce, vyžaduje souhru, respekt k termínům a ohled na práci celého týmu. To hlavní, napsat texty, mě ještě čeká, ale chtěl bych, aby knihu drželi čtenáři v ruce co nejdřív, snad to bude už v prosinci, možná v lednu. Text: Kateřina Žídková

Recenze 154 přečtení

Jane Austenová: Lady Susan

Pýcha a Předsudek, Rozum a cit, Emma, to jsou snad nejznámější díla Jane Austenové. Posmrtně vydaná a méně známá Lady Susan se však může pyšně postavit mezi zbylé autorčiny romány.

Rozhovor 149 přečtení

Zdravé mlsání s Břicháčem Tomem

Vaše první kniha měla u čtenářů velký úspěch. Myslíte si, že druhá na tom bude stejně? To je těžká otázka. Ale samozřejmě bych byl rád, pokud by se nová kniha čtenářům líbila a dobře se jim podle ní vařilo. Snažil jsem se, aby tento druhý díl nebyl „ten druhý, ten horší“, ale aby tomu bylo naopak. Kniha má více stran, více receptů, pevnou vazbu a snad se mi povedly i lepší fotky jídel. Tak doufám, že se bude líbit a že měsíce přípravy a focení měly smysl. Jaké recepty přináší vaše nová kniha? Do knihy jsem se snažil dát vše, co mi chutná, co si často vařím a je opět jednoduché a rychlé na přípravu. Najdete v ní snadné snídaně do hrnečku, krémové polévky a nápoje. Převážnou část knihy tvoří hlavní chody a večeře. Příprava většiny jídel zabere jen kolem 30 minut, několik receptů dokonce jen 15 minut. Kniha obsahuje recepty bez masa vhodné pro vegetariány, ale také recepty s masem a třeba i s tvarůžky. Připravil jsem zdravěji koprovou omáčku nebo tvarohové knedlíky s ovocem. Velká část publikace je věnována sekci, kterou jsem nazval Zdravé mlsání. Je tam spousta receptů na dobroty dochucené jen medem nebo ovocem. Mezi mé nejoblíbenější patří recept na čokoládový řez a sušenky z kokosu. Myslím, že si každý přijde na své. Najdou v ní čtenáři kromě receptů opět nějaké vaše rady? Ano. První část knihy je věnována právě radám k hubnutí a vysvětlení i několika principů, o kterých se nepíše, a přesto mohou být na hubnutí velmi účinné. Jsou tam obsaženy i odpovědi na otázky, které často dostávám. Tentokrát jsem ale zaměřil knihu spíše na recepty, protože většinu informací k hubnutí najdou čtenáři v mé první knize Břicháč Tom. Jak spolu souvisí psychika a váha? Psychika je kapitola sama o sobě. Sám to znám. Jednoduše řečeno, když má člověk problémy v práci, doma nebo ve vztahu, tak to má přímý dopad i na hubnutí. Vše se vším souvisí a tělo se zasekne, hubnutí zastaví. Nejlepší možností je myslet v tomto období více na sebe a psychicky si odpočinout. Najít si chvilku jen pro sebe a dát tělu čas na srovnání. Nebát se nezdravého jídla a dát si v tyto dny třeba i nějaké méně zdravé dezerty nebo běžná jídla nezdravé kuchyně. Tyto občasné prohřešky spíše pomáhají, než by psychice a tělu extra škodily. Potom vše zase půjde lépe. Pro ty nejhorší chvíle jsem do knihy přidal speciální stránku, která může hodně pomoci.