Přejít na obsah
Blog
Recenze 924 přečtení

Osudový portrét lásky

Představte si, že vlastníte něco, co je vám velmi blízké a o co byste neradi přišli. Ale pak zjistíte, že dotyčná věc patří úplně někomu jinému. Jste ochotni a schopni se jí vzdát nebo za ni budete bojovat až do konce svých sil?

Rozhovor 171 přečtení

Robert Vano: Fotka nemusí být ostrá

Spousta lidí si myslí, že fotka musí být ostrá, protože toho moc o fotografování nevědí. Dobrá fotka však opravdu nemusí být ostrá. Pokud vím, nikdo to zatím neřekl a právě o tom je tato knížka. Čtenáři se v ní dozví, proč mám rád právě neostré fotografie a jak je fotit, aby byly zajímavé a kvalitní. Pochopitelně nechybí ani pár neostrých fotek z mého archivu. Kdo přišel s nápadem, aby tato kniha vznikla? Jak se vám pracovalo se Soňou Lechnerovou, která je její spoluautorkou? S knížkou mě oslovila Soňa Lechnerová, které jsem zhruba pět let poskytoval rozhovory pro časopis Československá fotografie, kde pracovala jako šéfredaktorka. Spolupráce to byla příjemná. Soňa se ptala a já jenom odpovídal. Pořád říkám to stejné, takže to byla taková pohodová spolupráce. Co nejraději fotíte? Nejraději fotím mužské akty. Kde nejraději fotíte? U mě doma, kde je teplo, kapučíno a telefon. Co je základem dobré fotky? Doporučil byste něco začínajícím fotografům, aby se mohli stát úspěšnými? Fotografování je řemeslo a naučit se dělat dobré fotky si vyžaduje pravidelné cvičení. Základním předpokladem úspěchu moderního fotografa je mít vždy nabité baterky a hodně místa na fotografické kartě. Kromě focení prý také vaříte. Jak jste se k tomu dostal? Kuchtit jsem začal ve Státech. Mé pokusy s vařením začaly obyčejným chlebem, na kterém jsme tady odchovaní, a který mi v Americe dost chyběl. Jak jistě víte, v Americe poctivý chléb neseženete. To ostatní jsem se učil postupně a s radostí, protože mám rád dobrá jídla. Jaké knihy bychom našli u Roberta Vana v domácí knihovničce? Miluji knížky! Mám jich spoustu. Vždy si kupuji knížky o tématech, která mě zajímají. V mé domácí knihovně můžete najít Bibli, Starý a Nový zákon, životopisy, fotografické monografie, kuchařky a samozřejmě téměř všechno od Louise L. Hay.

Recenze 195 přečtení

Nicola Yoonová: Všechno, úplně všechno

Čtivost se této knížce rozhodně upřít nedá. Celkem ucházející postavy, skvělý námět a přitažlivá forma tvoří harmonický předpoklad, pro skvělý zážitek. Cílová skupina, tedy náctileté dívky, si ji jednoznačně užijí a nejspíš je zaujme natolik, že ji budou prohlašovat za jednu z nejlepších knih, kterou kdy četly. Já jsem však přes veškerou spokojenost se senzačním vypravěčským umem pár mušek našla.

Recenze 1 039 přečtení

Modrá je dobrá …

Elegantní jachta, mladí opálení lidé a nekonečný oceán. Slibný začátek, který se ale záhy změní v drama. Připravte se, bude to napínavé…

Recenze 1 223 přečtení

O ženách bez žen

Sedm povídek. Sedm různých příběhů. Hrdinové, kteří se vyrovnávají se ztrátou. Haruki Murakami vypráví v nové knize o tom, co s mužem udělá, když z jeho života zmizí ženy.

Ostatní 970 přečtení

Letem knižním světem (45. týden 2015)

Vyšla letošní zpráva o českém knižním trhu, J. K. Rowlingová píše novou knihu pro děti, chystá se další dánovka a kniha k slavnému seriálu Panství Downton, představena byla obálka posledního dílu série Selekce. Podívejte se na nové klipy ze Síly vzdoru, trailer Kazatele, Vojny a míru a Alenky v říši divů: Za zrcadlem, zjistěte o čem bude film Fantastická zvířata a kde je najít, ke kterému byly zveřejněny i první fotky, chystá se filmová adaptace Dívky v pavoučí síti s novým obsazením a seriálová adaptace Zlatého kompasu.

Recenze 886 přečtení

Tam, kde slunce nezapadá…

Jo Nesbø se opět vydal na cestu časem a podobně jako v prvním díle této minisérie s názvem Krev na sněhu se vrací do 70. let minulého století.

Rozhovor 155 přečtení

Ondřej Brzobohatý, Ondřej Brousek a Jan Kučera v Domě knihy

Ondřej Brzobohatý, Ondřej Brousek a Jan Kučera – tito (nejen) hudebníci poctili svou návštěvou v druhé polovině října Dům knihy v Ostravě. Zastavili se zde ještě před koncertem Melodie stříbrného plátna, který se konal 20. října v Multifunkční hale Gong. Na besedě je vyzpovídal moderátor Filip Šimeček.

Rozhovor 117 přečtení

Antonie Krzemieňová: „Naše myšlenky rozhodují o kvalitě každého dne.“

Vaši spisovatelskou dráhu odstartovala vaše nemoc. Je to tak? I takto se na mou spisovatelskou dráhu dá dívat. Jako mnoho dalších lidí, i já jsem prošla obdobím bezmezné důvěry v naši medicínu. Po druhé operaci a trvalých bolestech, které silně omezovaly můj každodenní život, mi bylo lékařem sděleno, že si mohu vybrat. Co dva roky být na opakované operaci a mezitím na lécích proti bolesti, nebo se vyrovnat s trvalými následky po operaci jinak. Tedy, naučit se žít. Druhým momentem, který pomohl nastartovat mou současnou profesní dráhu, bylo zjištění, že léky není potřeba užívat k tomu, aby zabíraly. Po prodělané ledvinové kolice jsem odešla z nemocnice s tabletami, které jsem měla pravidelně užívat. Můj tehdejší obvodní lékař mi řekl, abych léky nebrala. Jako důvod vedl, že mi z nich bude špatně. Asi půl hodiny po požití první tablety jsem nevěděla, zda mám objímat záchodovou mísu či na toaletě sedět. Tak zůstaly ostatní medikamenty v lahvičce. Na kontrole v nemocnicimi lékař sdělil: „Vidíte, jak nám ty léky hezky zabraly.“ Od té doby si pamatuji, že léky zabírají i v lahvičce na polici. Občas také stačí, když jsou na lékařském předpisu. Účinek je mnohdy stejný, jako tomu bylo v mém případě. Říká se, do třetice všeho dobrého. A tak i v mém případě byl třetí faktor, který ovlivnil můj další život. Když jsem požádala o propuštění z nemocnice, lékař nechápal. Prohlásil, že jsem právě utekla ‚hrobníkovi z lopaty‘ a oni vůbec netuší, proč jsem se začala uzdravovat. Já jsem tehdy odvětila, že nechápu, proč bych měla umírat, když mám doma dvě malé děti a musím se o ně starat. Reakce lékaře byla – tak teď už chápu. Tehdy jsem tomu ještě nerozuměla. Jenom jsem chtěla vědět, proč jsem nemocná a zda se tomu dá do budoucna vyhnout. Postupně jsem prostudovala mnohé ezoterické směry a jejich způsoby léčení. Nic z toho však nedokázalo odpovědět na mé otázky. Až jsem se dostala k Nové germánské medicíně, která je vlastně psychosomatikou. Tehdy jsem pochopila, že vše má svá pravidla. Ponořila jsem se tedy do studia, které nasměrovalo můj další soukromý i profesní život k psychohygieně. Začala jsem pracovat s klienty a ti chtěli číst. Mít něco z toho, co jim říkám, doma. Proto mi nezbylo než sednout a napsat vlastní knihu.