Požádat o ruku se dá různě. Jednoduše pokleknout, vynést prstýnek někam na výlet či ho schovat do zákusku či sklenky šampaňského. Většinou se jedná o velmi intimní událost, které se účastní jen ti dva budoucí snoubenci. Pak ale existují také odvážlivci, kteří se pustí do obrovských plánů a podlehnou touze požádat o ruku veřejně.
Stejně se rozhodl i pan Martin z Prahy. Když se někdy v polovině května ozval, že by měl speciální přání a jestli bychom mu jej uměli splnit, neváhali jsme. ? Martin totiž chtěl svou milovanou Barunku požádat o ruku veřejně, uprostřed rušného odpoledne v Paláci knih Luxor.
Martin s Barčou do Luxoru chodí moc rádi a pravidelně nakupovat knížky, takže jsme šťastní, že jsme mohli budoucímu ženichovi jeho neobvyklé přání splnit. Barča je velká knihomolka, a tak i žádost o ruku měla být knižní. Martin si nechal vytisknout 3 speciální kousky neexistující „novinky“ od oblíbeného autora jeho snoubenky – Lars Kepler: Tučňák. Dovnitř každé knihy vepsal osobní vzkaz a pak tu důležitou větu.
Když bylo vše připraveno, stačilo už jen vymyslet datum a vmanévrovat slečnu Báru do knihkupectví tak, aby nic netušila. V polovině srpna nastal ten velký den ? Pan Martin byl jako na jehlách, my z Luxoru jsme byli nervózní, jen slečna Barča netušila vůbec nic a v klidu si prohlížela knížky.
Po chvilce (během níž jsme si málem všichni okousali všechny nehty) našla tu správnou, zalistovala a pak už vzhlédla a Martin před ní klečel s prstýnkem. Barbora naštěstí řekla ANO, takže jsme se spolu s čerstvými snoubenci mohli pustit do pláče (dojetím) a oslav (proseccem).
Jsme moc rádi, že jsme mohli být u podobně šťastného okamžiku našich čtenářů a přejeme do společného života jen to nejlepší.
P. S.: Svatba se prý plánuje na příští léto.
Napsat komentář