Co znamená být připraven na válku, abychom mohli žít v míru? Jana Brázdilová a Pavlína Saudková přinášejí v knize Svědomí – Kdo chce mír, připravuje se na válku upřímné rozhovory s osobnostmi české armády. Kniha nás nutí ptát se, co všechno chráníme a zda mír nepovažujeme za přílišnou samozřejmost. Jde o strhující čtení o lidech, kteří nesou odpovědnost za naše klidné životy. Jde o strhující čtení o lidech, kteří zasvětili svůj život službě a ochraně naší země.
KDO NÁS CHRÁNÍ A CO JSME OCHOTNI CHRÁNIT MY?
Co pro nás dnes znamená vlastenectví? Co je bezpečí a proč ho nemůžeme považovat za samozřejmost? A co bychom byli ochotni udělat pro obranu své země? Autorky knihy Svědomí otevírají témata osobní odpovědnosti, disciplíny, zvládání krizových situací i toho, co obnáší služba v armádě. O své zkušenosti a pohled se v knize dělí vojáci, veteráni i zástupci vojenské diplomacie, mimo jiné bývalý náčelník Generálního štábu Karel Řehka nebo Aleš Opata, pilot gripenu Ondřej Španko, vrchní kaplan Jaroslav Knichal, brigádní generálka Lenka Šmerdová, student Univerzity obrany Kristián Něnička nebo válečný veterán Lukáš Hirka a další. Zatímco společnost má často tendenci vnímat mír jako trvalý stav a bezpečnostní hrozby vytěsňovat, vojáci nabízejí střízlivý a praktický pohled na to, co zajištění obrany reálně obnáší a jak k ní může přispět každý z nás. Publikace, kterou doplňuje předmluva prezidenta republiky Petra Pavla, se nevyhýbá ani složitým etickým otázkám spojeným s moderními konflikty a nutností včasné přípravy.
MAGAZÍN LUXOR PRO SVÉ ČTENÁŘE Z KNIHY VYBRAL NĚKOLIK UKÁZEK
O CTI SLOUŽIT VLASTI
Služba vlasti je nejen povinností, ale i velkou ctí. Znamená pokračovat ve šlépějích našich předků, udržovat to, co nám odkázali, chránit hodnoty, za které bojovali, a připomínat si oběti, které přinesli za naši svobodu. Moje rada pro všechny, kdo uvažují o této cestě, je jednoduchá: jděte za svým srdcem, buďte spolehliví, vytrvalí, disciplinovaní, nikdy se nevzdávejte a mějte odvahu nést odpovědnost za sebe i za druhé. Právě tím se rodí opravdová síla. Služba vlasti není jen práce, je to životní filozofie a příležitost být součástí něčeho většího, než jsme my sami!
(kapitán Ondřej Španko, vzdušné síly)
O STRACHU A RELATIVITĚ KLIDU
Co je definice strachu? To, že člověku buší srdce, do krve se vyplaví adrenalin? Pak ano, cítil jsem strach. Ale že bych se někdy strachy třásl, to jsem úplně nezažil. I adrenalin postupem času začne slábnout. Chápu, že pro spoustu lidí je nemožné si to představit, protože neznají prostředí ani kontext, ale člověk si opravdu zvykne na hodně. Pro mě jsou všechny ty zkušenosti z Afghánistánu, Kosova nebo Afriky i ukazatelem toho, jak skvěle si tady žijeme. A že si toho relativního klidu málo vážíme. Nebo že to lidi trochu ukolébává do pocitu bezpečí, který se ale může opět lusknutím prstů změnit. A právě to je největší nebezpečí.
(brigádní generál Tomáš Krampla, Ředitelství speciálních sil)
O KŘEHKOSTI MÍRU
Jak křehký je mír? Velmi křehký. Moc bych si přála, aby lidé, kteří tomu zatím nevěří, na to včas přišli.
(Petra Pihera, majorka ve výslužbě)
O ODOLNOSTI V NAŠICH HLAVÁCH
Když se mě lidé ptají, co je dnes nejdůležitější zbraní, neodpovídám tank nebo dron. Je jí lidská mysl. Schopnost přemýšlet, ověřovat informace, nepodlehnout strachu nebo jednoduchým odpovědím. Bez toho neobstojí žádná armáda ani žádný stát. Odolnost společnosti totiž nezačíná na hranicích, ale u každého z nás – a právě proto má smysl o ni pečovat každý den. Platí totiž, že války se vyhrávají a prohrávají v hlavách lidí. Vůle bojovat je tak nejdůležitějším předpokladem úspěšného odstrašení nepřítele.
(plukovník Ivo Zelinka, velitel 91. skupiny informačního boje)
O BRUTALITĚ VÁLKY
Válka je z definice organizované násilí. A důležité je právě to slovo organizované. Ano, válka pochopitelně pravidla má. Pravidla daná mezinárodním právem, Ženevskými konvencemi a dalšími normami, které určují, co je a co není přípustné. Jenže technologie výrazně zvyšují ničivost a brutalitu války.
(armádní generál v. v. Aleš Opata, velvyslanec v Litvě)
O ZKUŠENOSTI VETERÁNA
Mise jsou pro vojáka co operační sál pro chirurga. Doktor se roky učí, studuje, sbírá zkušenosti, prochází praxí, aby se jednou dostal na operační sál. To je ten moment, na který se celou dobu připravoval. Těší se, ale zároveň ví, že teď musí ukázat, co v něm opravdu je. Stejně jsem to vnímal i já.
(Lukáš Hirka, veterán z Afghánistánu)
O AUTORKÁCH
JANA BRÁZDILOVÁ (* 1984)
Marketingová manažerka, šéfredaktorka Magazínu Luxor a autorka. Ve své práci i tvorbě věří, že dobře položená otázka dokáže otevřít důležitá témata a přinést odpovědi, které mají skutečný dopad. Je spoluautorkou knih Hovory s terapeuty a Když žena píše ženě.
PAVLÍNA SAUDKOVÁ (* 1980)
Novinářka a fotografka, pracovala jako moderátorka v rádiu, jako zástupkyně šéfredaktorky lifestylového magazínu Harper’s Bazaar a také byla šéfredaktorkou časopisu Page, měsíčníku o knihách a kultuře. Nyní se novinařině a fotografování věnuje na volné noze. Od roku 2018 je ředitelkou Nadačního fondu Be Charity, který se věnuje z velké části pomoci dětem s handicapem
SVĚDOMÍ
Jana Brázdilová, Pavlína Saudková
CO VŠECHNO CHRÁNÍ ARMÁDA? HRANICE, ÚZEMÍ, STÁT – NEBO TAKÉ ZPŮSOB ŽIVOTA, PAMĚŤ, DŮSTOJNOST A SVĚDOMÍ KAŽDÉHO Z NÁS?
Kniha rozhovorů s osobnostmi české armády otevírá témata, o nichž se v době klidu mluví málokdy. Jenže v době ohrožení země už je na ně pozdě. Teď se nacházíme v mezidobí. Je za pět minut dvanáct. Služba vlasti není jen fráze. Je to výsostně individuální rozhodnutí nést odpovědnost za něco nadosobního, co je víc než naše vlastní pohodlí. Rozhovory se dotýkají války i míru, odvahy i strachu, poslušnosti i pochybností. Hledají hranici, kde končí disciplína a začíná svědomí, popisují, proč jsme bezpečnost vnímali jako samozřejmost. Ukazují odvahu, která neznamená nemít strach, ale schopnost jednat strachu navzdory. Zamýšlí se nad otázkou, co znamená být připraven na válku, abychom mohli žít v míru. Všechna tato témata otevírají v kontextu příběhů konkrétních vojáků.
OSOBNOSTI, SE KTERÝMI NAJDETE V KNIZE ROZHOVORY:
Magdalena Dvořáková, Jan Heřmánek, Lukáš a Jiří Hirkovi, Nikola Janáčková, Karel Klinovský, Jaroslav Knichal, Petr Kolouch, Tomáš Krampla, Kristián Něnička, Aleš Opata, Petra Pihera, Karel Řehka, Peter Smik ml. a Peter Smik st., Lenka Šmerdová, Ondřej Španko, Ivo Zelinka
Článek vyšel v Magazínu Luxor v říjnu 2026.
Napsat komentář