Oblíbená ilustrátorka dětských knih Ilona Komárková, která si říká Komára, vydala novou knihu o Mrňousovi, který tak nějak nemůže zapadnout mezi své kamarády v rybníku. V rozhovoru pro Magazín Luxor prozradila, co ji inspirovalo k napsání vlídného příběhu o malém obojživelníkovi, proč si své nápady nahrává v lese na telefon a proč v jejích knihách občas najdeme i vtipné hlášky jejích dětí.
KOMÁRA – ILONA KOMÁRKOVÁ (*1977)
je autorka a ilustrátorka dětských knížek. Pracovala v divadle Minor, v knižním vydavatelství a grafickém studiu. Už tehdy občas dostala příležitost ilustrovat drobnější věci – články v časopisech, sbírku básní nebo povídek. Pak přišla osudová nabídka na první malou dětskou knížku o ztracené ovečce – Ovečka Barborka. Zjistila, že ilustrace jsou to, co ji nejvíc baví a čemu se chce naplno věnovat, a pak následovala dvacítka dalších knih.
Jak vznikl nápad napsat Legendu o Mrňousovi? Svěříte se nám, jaká má tato dětská kniha příběh?
První nápad na Mrňouse vznikl už v době, kdy jsem učila děti v domácí škole. Měli jsme období, kdy jsme se v projektech věnovali obojživelníkům. Tehdy jsem se toho spolu s dětmi dost dozvěděla a zaujaly mě drobné rozdíly ve vývoji jednotlivých druhů. Zapsala jsem si první poznámky a pak příběh dlouho zrál, ostatně jako všechny moje autorské knížky. Princip je vlastně jednoduchý a dost tradiční – takové Ošklivé káčátko. Jen jsem chtěla, aby se děti na pozadí poutavého příběhu taky něco dozvěděly ze života obojživelníků. Kdybych byla učitelka na prvním stupni, rozhodně bych svou knížku využila v prvouce nebo přírodopisu. (smích).
Co vás při tvoření knihy potrápilo nejvíce?
Těžké bylo udržet stále tu pohádkovou rovinu a nedělat z knížky naučnou literaturu. Pořád je to knížka pro děti a má být hlavně zábavná a napínavá, takže doufám, že mi přírodovědci odpustí některá nutná zjednodušení a zkratky.
Legenda o Mrňousovi je kniha vtipná, což je skvělé. Kde berete inspiraci k humorným replikám?
Na tohle se těžko hledá odpověď. Asi to bude hlavně z rodinného života, od dětí, za jedno konkrétní slovo vděčím malému synovi jedné mé kamarádky. Snažím se prostě na děti – budoucí čtenáře, myslet. Sama mám ráda v knížkách humor, a právě třeba i tam, kde ho úplně nečekám. Takže i v mých knížkách se možná zasmějete i tam, kde se zrovna odehrává nějaké drama.
Je něco, co se do knihy o Mrňousovi nevešlo?
Někdy musím něco s těžkým srdcem zkrátit na minimum, abych se vůbec vešla do realistického počtu stránek a někdy bohužel taky něco vypustit úplně. U Mrňouse mě nejvíc mrzelo, že se mi nepovedlo dostat do příběhu dobrovolníky, kteří každoročně na jaře chrání obojživelníky před auty Oblíbená ilustrátorka dětských knih Ilona Komárková, která si říká Komára, vydala novou knihu o Mrňousovi, který tak nějak nemůže zapadnout mezi své kamarády v rybníku. V rozhovoru pro Magazín Luxor prozradila, co ji inspirovalo k napsání vlídného příběhu o malém obojživelníkovi, proč si své nápady nahrává v lese na telefon a proč v jejích knihách občas najdeme i vtipné hlášky jejích dětí. a stavějí pro ně bariéry u frekventovaných silnic. Na asfaltových cestách totiž skončí pod koly stovky, někde i tisíce žab a čolků, protože se po zimě vracejí do svých rodných tůní a rybníčků, aby tam zplodily další generace. Dobrovolníci nejen staví zábrany, ale několik týdnů denně ráno a večer vybírají záchytné kyblíky, sbírají žabky na silnicích a přenášejí je do vody. Ta část byla tak dlouhá a komplikovaná, a nehodila se do časové osy příběhu, tak jsem ji nakonec bohužel musela vypustit. Každopádně dobrovolníkům patří velký dík za všechny mrňouse, kterým se do cesty připletla silnice.
V čem se práce na vlastní autorské knize liší od ilustrování textů jiných autorů?
Jsem hlavně ilustrátorka a moje autorské knížky vznikají tak nějak opačně, než běžná knížka. Vždycky si příběh nejdřív představuju v obrázcích, vznikají první skici, dvoustránky si v hlavě i na papíře různě přehazuju a snažím se poskládat jednotlivé situace do smysluplného celku. K obrázkům teprve pak vymýšlím texty a repliky do komiksových bublin. Ty mám opravdu ráda a v Mrňousovi je jich hodně. Rozhodně se ale nepovažuju za spisovatelku. Moje často krabaté texty si nakonec bere do parády kamarádka Jana Šrámková, která zakouzlí, věty a slova popřehazuje, promaže, opraví a jen díky ní se moje knížky nakonec tak dobře čtou.
Máte nějaký rituál, kterým se „přepnete“ do světa dětské fantazie, když usedáte k prázdnému papíru?
Vlastně ani ne. Nejlepší nápady přicházejí zcela náhodně, nejčastěji u nějaké rutinní činnosti, třeba skládání prádla nebo vaření. A často na procházkách. Asi to bude tím, že když člověk dělá něco monotónního, ať už je to krájení mrkve nebo chůze, tak nějak vypne. K samotné práci u stolu s tužkou v ruce potřebuju kafe a ticho.
Kdybyste měla vybrat jednu knihu z vašeho dětství, která vás vizuálně nejvíce ovlivnila a možná i podvědomě nasměrovala k dráze ilustrátorky, která by to byla?
Pamatuju si, jak mě zneklidňovaly ilustrace Jiřího Trnky. Nemůžu říct, že by se mi tenkrát opravdu líbily, ale musela jsem se k nim neustále vracet a nějak mě fascinovaly. A až někdy v šestnácti letech jsem díky mému budoucímu manželovi objevila svět Tove Janssonové a jejích Mumínků. To je přesně můj šálek kávy.
Plánujete další pokračování knihy s Mrňousem, nebo už máte v hlavě nápad na úplně jiný příběh?
Nad pokračováním Mrňouse jsem neuvažovala, i když kdo ví? Snažím se zaznamenat si každý bláznivý nápad, a to nejlépe hned, jak mě napadne. Na procházkách v lese si je dokonce musím nahrávat, protože když to neudělám, doma si už na nic nevzpomenu. Mám v počítači, v poznámkách v mobilu a v různých sešitech několik námětů, ale vím, že ne z každého zdánlivě super nápadu nakonec vznikne knížka. Cesta od nápadu ke knížce je totiž dlouhá. Příští rok bych ráda začala pracovat na jednom z nich, který zraje už asi tři roky. Doufám, že se povede zrealizovat. Asi můžu prozradit alespoň název, protože ten vznikl spontánně a myslím, že se nezmění, bude to Dodo z plechovky. A teď budete napnutí tak dva tři roky, jak to dopadne.
Rozhovor vyšel v Magazínu Luxor v červenci 2026.
Knihy, které ilustrovala Komára (Ilona Komárková)
Napsat komentář