Počítáte ovečky? Nová kniha Doroty Ambrožové je přesně taková, jakou jsem si ji představovala. Otevřená, upřímná a možná pro někoho i šokující.
Jaké to je, mít dvě malé děti, poslouchat věčné stížnosti souseda a zároveň myslet jen na to, jak potřebujete spát? O tom se dočtete v knize Naháčci a dostanete toho mnohem víc.
Už to budou skoro dva roky, co jsem si přečetla autorčinu prvotinu Poslední léto. To je kniha, ze které jsem byla naprosto nadšená. Sedla mi obsahově i stylem, a já věděla, že od autorky Doroty Ambrožové si přečtu vše, co napíše. Konečně jsem se dočkala a jsem opět velmi spokojená.
Naháčci jsou autofikční knihou a díky tomu jsou z ní cítit emoce. Mateřství je tu ukázáno bez příkras. Jsou tu chvíle, které vás nadchnou, ale mnohdy přijdou momenty, které vás srazí na kolena. A ne vždy je snadné to ustát. Autorka nás pustí do své hlavy a my tak sledujeme její myšlenky a chápeme, proč se cítí tak, jak se cítí. Při čtení jsem si nejednou vzpomněla na vlastní mateřskou – co jsem prožívala, co mě trápilo a jak se na to dívám dnes.
Tato kniha je i o rodině a víře, o sebevědomí, i když spíše o tom, když právě sebevědomí chybí. Ale to, co se v knize řeší nejvíc, je insomnie. Neboli nespavost. Je to nepředstavitelná nemoc. Jak člověk může fungovat, když nemůže spát? Jaké jsou možnosti léčby, a co když nezabírá… Při čtení máte pocit, že také nespíte a cítíte jen neskutečnou únavu.
Ač je kniha hodně útlá, je v ní toho spousta, nad čím budete přemýšlet. A po dočtení mám pocit, že by ani neměla být delší, je v ní řečeno vše.
Autorka recenze: Eva Francová
SOUVISEJÍCÍ KNIHY
Napsat komentář