Rozhovor se spisovatelkou Kristýnou Trpkovou nejen o její novince Temné břehy, která právě vychází. A věřte tomu, že její fanoušci se mají na co těšit.
Můžete čtenářům nastínit, do jakého prostředí je zavedete v knize Temné břehy?
Po úspěchu trilogie s Laurou Linhartovou a Adamem Benešem jsem se rozhodla, že se děj této knihy ještě jednou, naposledy vrátí zpátky do mých rodných Holic, tedy do města, kde začal i příběh Laury a Adama. Má to být trochu symbolické. Vetřelec neskončil úplně dle představ čtenářů a spousta z nich si moc přála pokračování, které jsem jim nemohla dát. Zároveň jsem ale měla pocit, že jim lepší konec dlužím. Zvolila jsem proto kompromis a napsala Temné břehy, ve kterých kromě známého prostředí naleznou i mnoho odkazu právě na osud Laury a Adama.
Název thrilleru zní sugestivně. Prozradíte, k čemu odkazuje?
Odkazuje ke starému kempu a rybníku s názvem Hluboký, který se skutečně nachází na okraji Holic a kde jsem strávila velkou část svého dětství. V minulosti byl hojně navštěvován i zahraničními turisty, v průběhu let ale bohužel postupně zchátral. Víc asi prozrazovat nechci. Kdyby ale čtenáři chtěli nasát atmosféru prostředí Temných břehů i naživo, určitě mohou kemp kdykoli navštívit.
Kdo vlastně v Temných březích vyšetřuje?
Hlavní hrdinkou zde bude komisařka Emilie Volfová. V ledasčem je ale Laure hodně podobná a já věřím, že bude na čtenáře působit zčásti stejně nostalgicky jako na mě, když jsem knihu psala. Je to trochu taková Laura, ale uvědomělejší, dospělejší. Jsem opravdu moc zvědavá, jak ji čtenáři přijmou.
Vaše knihy často kromě detektivní zápletky řeší i rezonující sociální témata. Jak to je ve vaší novince?
Řekla bych, že v tomhle ohledu jsou Temné břehy trochu jiné. Takové komornější. Je to i tím, že nejde o čistou kriminálku, ale o mystery-krimi, ve které se objevují i prvky nadpřirozena, tudíž ta pozornost, kterou jinde věnuji sociálním otázkám, se tentokrát točí spíš okolo záhadného kempu a tajemství, která skrývá. Jedno společností rezonující téma tam ale je a mohu prozradit, že se dotýká právě podobného osudu, který Emilie sdílí s Laurou.
Před nedávnem měl premiéru film Stvůry natočený dle motivu vaší knihy Stvůra (nejlepší detektivka roku 2021). Jak se vám film líbil?
Mně se líbil moc. Kolem sebe vídám řady autorů, kteří jsou z filmových zpracování svých děl nešťastní, automaticky jsem proto i na základě podobných předsudků očekávala, že ani mě se Stvůry líbit nebudou. Že to skončí špatně a já budu nespokojená a naštvaná. Opak byl ale pravdou a film dopadl nad moje očekávání. Myslím, že jako autorka jsem si nemohla přát lepší výsledek.
A budou se natáčet další filmy nebo série podle námětu vašich knih?
Nechte se překvapit…
Česká detektivka zažívá v posledních letech obrovský boom. V čem si myslíte, že je specifikum vašich knih?
Popravdě nevím. Já poslední roky vůbec nečtu, takže nejsem schopná to objektivně soudit nebo se porovnávat s ostatními. A hlavně se s nikým ani porovnávat nechci.
Moje okolí by ale mělo jasno:
často si mě totiž dobírá za to, že ve svých knihách vraždím děti. Já si to dřív neuvědomovala, ale teď zpětně, když se ohlédnu, tak vidím, že opravdu v každé mé knize přijde k úhone nějaké dítě. A ne, není to frustrace z mateřské! Násilí na dětech se v mých knihách objevuje často, ale jen proto, že mnou to téma rezonuje a myslím, že se mu stále nevěnuje taková pozornost, jaká by měla.
Máte dej svých knih detailně nalinkovaný předem, nebo vás samotnou někdy překvapí, kam se postavy v příběhu vydají?
Já jsem typ autora, který musí mít ve věcech zásadních pro dej jasno hned od začátku. Detaily se pak třeba změní, ale jde opravdu spíš o drobnosti, které nejsou pro dej samotný příliš významné. S tím hlavním, charakterem postav, jejich osudy, už zpravidla nehýbu.
A víte vždy předem, kdo je vrah?
Ano. Pro mě je vrah jedna z hlavních věcí, ve kterých musím mít hned na začátku jasno, a teprve od toho vymýšlím další okolnosti vyšetřování, stopy a podobně. Ještě se mi nestalo, že bych pachatele za pochodu měnila. Někomu to třeba vyhovuje víc, ale já takhle pracovat neumím.
Vaše příběhy bývají hodně temné a emočně náročné. Jak balancujete mezi profesním a poklidným rodinným životem? Je pro vás těžké se ze světa zločinu oprostit a vrátit se do běžné reality?
Dřív jsem s tím trochu bojovala, ale dnes už naštěstí ne. Ted v březnu jsem slavila šesté výročí ode dne, kdy jsem s psaním začala. Za ta léta jsem se naučila se sebou v tomhle směru pracovat a můžu hrdě prohlásit, že dnes už umím odpočívat, vypnout. A upřímně myslím, že existují psychicky mnohem náročnější povolání.
Kromě psaní jste aktivní i na sociálních sítích, kde komunikujete se čtenáři. Jak důležitá je pro vás zpětná vazba a ovlivňuje vás názor fanoušků při psaní dalších knih?
Obvykle ne, ale jak jsem už zmínila, zrovna Temné břehy vznikly částečně na popud fanoušků Laury a Adama. Zde opravdu čtenáři sehráli důležitou roli,
protože nebýt jich, nápad na tuhle knihu by možná vůbec nevznikl. Přinejmenším osudy hlavních hrdinu by byly úplně jiné.
Temné břehy právě vycházejí, ale spisovatelská mysl se málokdy zastaví. Už plánujete něco dalšího?
Plánuji a už mám i odevzdáno. Temné břehy jsou sice „stand alone“, ale pokud si čtenáři Emilii oblíbí a budou se dožadovat pokračování, nevylučuji další díly.
Rozhovor vyšel v Magazínu Luxor 2026. Jeho autorkou je Pavla Staňková.
Napsat komentář