Během epidemie cholery v dvaatřicátém přišla Nora o své rodiče, mladšího bratra i babičku. Nikdo z jejích příbuzných nepřežil. Zůstala jen sama. Měla však štěstí, že se jí ujal doktor Croft a paní Phippsová. Po jejím uzdravení tak měli jasno, že si holčičku nechají a budou ji dál vychovávat. Měla velké štěstí, protože vyrůstat jako sirotek na ulici, byl horší osud než smrt.
Nora Beadyová byla velmi učenlivá a zaujatá prací doktora Crofta. Neustále mu koukala pod ruce nebo ho poslouchala, když si bral práci domů. Vyplatilo se to. Nikdy ji ani ve snu nenapadlo, že by někdy chtěla dělat něco jiného. Bude také chirurg. Bohužel se narodila v době, kdy ženy měly zůstat doma u plotny a vychovávat děti. Nemohly studovat, nemohly vykonávat mužskou práci a všichni jí to dávali náležitě najevo.
Musela opustit svou domovinu a vydat se studovat tam, kde je to povolené, do Itálie. Povolené však zdaleka neznamená schvalované. Nebylo výjimkou, když jí kolega dal léky pro pacienty nebo náčiní na nejvyšší polici a až do zadní části, kdy bylo jasné, že tam nemůže dosáhnout. Jasný důkaz toho, že se snaží dělat práci, na kterou nestačí. Jak smutné.
Nebyla však sama. Byly tu další ženy, které měly své ambice. Mladá Clara Parrishová, která se toužila stát právničkou. Až do chvíle, než potkala Noru, však netušila, že by to nemusel být pouze sen. Je přece žena! Jak by se jí to mohlo podařit?
Svérázná lékařka Marenco, která sice umírala na tuberkulózu, ale byla první ženou, kterou Nora viděla provést císařský řez. Do té doby, než Nora přišla s nastudovanými znalostmi o éteru, který pacientku uspí, byl vždy císařský řez prováděn bez anestezie. Procento přežití žen nebylo moc vysoké. Pokud nezemřely na vysílení a šok z bolesti, tak pak na pozdější infekci. Jen kdyby se jim podařilo zjistit, jak nejlépe během zákroku rozříznout dělohu.
Je skvělé mít možnost se během čtení knihy i vzdělávat. Člověk se dozví mnoho překvapivého. Kniha popisuje nelehký boj žen za svá práva a rovnocennost s muži. Která jak víme, do dnešního dne v mnoha odvětvích i státech stále není. Člověku je až úzko, když si představí, že by se něco takového mohlo opakovat. Nedůvěra v schopnosti jiného, budování rozdílů mezi pohlavími.
Kolika zkouškami budeme muset ještě projít, jen proto, že jsme ženy? Některé názory přetrvávají bohužel po staletí. A tak můžeme poděkovat ženám, které vyšlapaly cestu ostatním, aby nemusely dělat „jen“ porodní báby, ale mohly se věnovat i dalším oborům. Příběh je důkazem o síle a odhodlání minulých generací žen.
Autorku knihy Chirurgova dcera, Audrey Blake, proslavila již její předešlá kniha V jeho stínu.
Eva Marešová
Autor: Eva Marešová
Napsat komentář