Na ostrově Mallow v Jižní Karolíně se nachází bytový komplex Chmyříčkov. Je pojmenovaný po kouzelných tyrkysových ptáčcích, kteří obývají jeho zahradu. Po smrti své matky se do jednoho z bytů nastěhuje devatenáctiletá Zoey se svou Holubicí, neviditelným ptáčkem, který jí nečekaně vstoupil do života.
“Zoey byla vděčná, když se jí po smrti matky do života vkradla Holubice. Jednoho dne se najednou objevila v ložnici, bylo to jako v nějakém snu. Dlouho vnímala lásku toho ptáčka jako jediný vřelý cit ve svém životě. Zprvu jí nedošlo, že je jediná, kdo ho vidí, a o svém novém domácím mazlíčkovi otci neustále vyprávěla.”
Její matka byla však jediným člověkem, který ji miloval. Otec o ni nejeví zájem a jeho nová žena se těší, až jim Zoey zmizí ze života. Dívka tedy nemá nikoho jiného než neviditelnou Holubici a stěhování do Chmyříčkova bere jako novou životní kapitolu.
Hned první noc, kterou tráví Zoey ve své garsonce, jedna z jejích sousedek zemře za neobvyklých okolností ve svém bytě. Zvláštní žena, která většinu svého života touží najít zajímavý příběh, který se skrývá v jejím bytě někde mezi hromadami papíru, jež po celý život shromažďovala.
Při vyklízení bytu se Zoey seznámí s krásnou, ale nešťastnou Charlotte, která utíká před svou děsivou minulostí.
“Chtěla znát její příběh. Ráda by jí pověděla i ten svůj. Ale o Holubici zatím věděl jen její otec, a ten jí nevěřil. Byl to zvláštní pocit, když člověk nemá na světě nikoho, komu by mohl říct všechno, a ten druhý by ho kvůli tomu nepřestal mít rád.”
Nejen Charlotte a Zoey mají své strachy a obavy. Ale i Mac, kuchař, kterého vychovala cizí žena a on se od ní ani po její smrti nedokáže odpoutat. Lucy, která nikdy nevychází z domu a kterou sousedé neviděli již několik let. Oliver, syn zemřelé Lizbeth, který se za svou matku po celý život stydí. A v neposlední řadě také tři duchové, kteří obývají prostory Chmyříčkova a ještě nepřišel jejich čas, aby se mohli posunout dál. Ti všichni jsou zlomení, potřebují se uzdravit ze své minulosti a usilují o nový začátek.
“Ze zkušenosti už věděla, že když je někdo fajn, buď pod povrchem skrývá něco temného, anebo způsobí, že se člověk přestane mít na pozoru a uvěří, že toho dobrého je na světě víc, což vždycky vede jen ke zklamání.”
Román plný magického realismu, nebyl do teď to, po čem bych v knihkupectví hned sáhla. Ba naopak, čtu především romány z válečné doby či psychologické thrillery. Ale po řadě knih s těžkým tématem jsem potřebovala vydechnout. Cítit naději na lepší časy, víru v lásku a přátelství. Přečíst si, že dobro je stále mezi lidmi. A že když něco nevidíte, ještě neznamená, že to neexistuje a není to skutečné. A přesně to mi tato kouzelná kniha dala. Zanechala ve mně opojně příjemný pocit a sladký úsměv na tváři.
“Děti, nelpěte na staré lásce natolik, abyste přestaly žít. Stará láska není tou jedinou, která vás v životě čeká. A ani nikdy nezmizí, to vám z téhle strany světa můžu s klidem říct. Nechte minulost minulostí.”
Markéta Pospíšilová
Autor: Markéta Pospíšilová
Napsat komentář