Princ Harry poprvé vypráví svůj příběh – a svou cestu popisuje se syrovou, neochvějnou upřímností. Náhradník je přelomovým titulem plným pochopení, odhalení, sebezpytování a těžce vydobytého poznání o nekonečné síle lásky i zármutku. Autobiografie vychází v českém jazyce při příležitosti korunovace Karla III. A vy si zatím můžete přečíst exkluzivní ukázku.
Nacpal jsem bergen zaprášeným oblečením a dvěma suvenýry: kobercem koupeným na tržišti a třicetimilimetrovou nábojnicí z Apache.
První týden roku 2013.
Než jsem mohl s dalšími vojáky nastoupit do letadla, zamířil jsem do stanu, kde jsem se posadil na prázdnou židli.
Povinný rozhovor před odjezdem.
Vybraný reportér se mě ptal, co jsem dělal v Afghánistánu.
Pověděl jsem mu to.
Zeptal se mě, zda jsem vystřelil na nepřítele.
Cože? Ano.
Překvapeně zvedl hlavu.
Co si myslel, že jsem tu dělal? Prodával předplatné časopisu?
Zeptal se mě, zda jsem někoho zabil.
Ano… Znovu překvapení.
Pokusil jsem se mu to vysvětlit: Tady zuří válka, víme?
Hovor se stočil k tisku. Pověděl jsem mu, že podle mého názoru se britské noviny chovají dost uboze, obzvláště pokud šlo o mého bratra a švagrovou, kteří právě oznámili, že čekají miminko, a ocitli se v totálním obležení.
Zaslouží si odnosit dítě v klidu, řekl jsem.
Připustil jsem, že mě otec prosil, abych na tisk přestal myslet, abych bulvár nečetl. Připustil jsem i to, že kdykoli jsem noviny otevřel, cítil jsem se provinile, protože se tím ze mě stával spolupachatel. Všichni nesou svůj díl viny, když si noviny kupují.
Doufám, že nikdo nevěří všemu, co v nich čte.
Ale samozřejmě to tak bylo. Lidé tomu věřili a to tvořilo jádro problému. Britové patří k nejgramotnějším národům na světě, ale zároveň jsou nesmírně důvěřiví. Takže i když nevěřili každému slovu, vždycky v nich zůstala špetka pochybnosti. Hmm, není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu… Dokonce i když byly lži vyvráceny a rozkryty tak, že o nich nemohlo být pochyb, původní důvěra po sobě zanechala stopy.
Obzvlášť to platilo, pokud lež byla negativní. Ze všech lidských předsudků se těch negativních zbavovalo nejhůře. Máme je vypálené v mozku. To negativní má přednost, prioritu – díky tomu dokázali naši předkové přežít. A přesně na tuhle notu ten zatracený bulvár hraje, chtělo se mi říct.
Ale neudělal jsem to. Nebyl to ten druh debaty. Nebyla to vlastně žádná debata. Reportér chtěl změnit téma a zeptal se na Vegas.
Rošťák Harry, co? Hurá Harry.
Když jsem měl dát sbohem Afghánistánu, svářily se ve mně různé pocity – nemohl jsem se ale dočkat, až dám sbohem tomuhle chlápkovi.
Nejdřív jsme letěli na Kypr, abychom absolvovali to, co armáda nazývala „dekompresí“. Po prvním turnusu jsem žádnou povinnou dekompresí neprošel a těšil jsem se, i když ne tolik jako moji bodyguardi. Konečně! Konečně si dáme studený pivo!
Všichni jsme nafasovali dvě plechovky. Ne víc. Pivo mi nechutnalo, a tak jsem svoje podal vojákovi, na kterém bylo vidět, že je potřebuje víc než já. Choval se, jako kdybych mu dal rolexy.
Vzali nás na komediální představení. Účast byla dobrovolně povinná. Ať to zorganizoval kdokoliv, myslel to dobře: trocha legrace po cestě do pekla. A abych byl upřímný, pár z nás se smálo. Většina ale ne. Trápili jsme se, aniž jsme si to uvědomovali. Potřebovali jsme zpracovat vzpomínky, vyléčit rány na duši, vyřešit jisté existenciální otázky. (Bylo nám řečeno, že kaplan je nám k dispozici, pokud bychom si potřebovali promluvit; vzpomínám si ale, že se k němu nikdo ani nepřiblížil.)
A tak jsme prostě seděli na komediální show stejně, jako jsme sedávali v pohotovostním stanu. Ve stavu zadržovaného pobavení. Vyčkávali jsme.
Bylo mi těch komiků líto. Fakt těžké vystoupení.
Před odletem z Kypru mi někdo sdělil, že jsou mě plné noviny. Fakt?
Ten rozhovor.
Sakra, úplně jsem na něj zapomněl.
Zjevně jsem značně rozvířil vody svým přiznáním, že jsem zabíjel lidi. Ve válce.
Nenechávali na mně nit suchou za to, že jsem… vrah?
A že mi je to zjevně fuk.
Jen tak mimochodem jsem se zmínil, že ovládání Apache mi připomínalo ovladač od herní konzole. A proto:
Harry přirovnává zabíjení k videohře!
Zahodil jsem noviny. Kde že je ten kaplan?
Kniha Náhradník Prince Harryho vychází už 4. května, předobjednat si ji můžete už nyní.
Tato ukázka vyšla v Magazínu LUXOR v dubnu 2023.
Napsat komentář