Domek v Irsku

Julie Caplinová – Domek v Irsku

Bestsellerová autorka Julie Caplinová posílá své hrdinky do různých světových metropolí, kde najdou nejen lásku, ale především samy sebe. V jarní novince se Hannah rozhodne vyměnit kariéru úspěšné právničky za vyhlášený kurz vaření v Irsku. Cestou se zastaví v Dublinu, kde potká charismatického Conora. Když se přesune na malebný venkov, zjistí, že to, co se stalo v Dublinu, tak docela v Dublinu nezůstalo… Užijte si romantiku a nechte se unášet příběhem, který si vás získá od první stránky!

Knihu Domek v Irsku u nás pořídíte ZDE.

Zrovna když se jí zdál ten nejkrásnější sen, něco ji vyrušilo. Tiché cinknutí skla o dřevo. Otevřela oči, zamrkala a uvědomila si, že se dívá do těch nejnádhernějších modrých očí. Bez přemýšlení a s uvolněným pocitem způsobeným okolní atmosférou věnovala jejich majiteli oslnivý úsměv.

„Dobrý den,“ smyslně zavrněla, překvapená sama sebou, protože to bylo na hony vzdálené jejímu obvyklému hlasu.

„Dobrý den, promiňte, nechtěl jsem vás vyrušit.“ Majitel nádherných očí po ní střelil odzbrojujícím úsměvem, jako by vyrušování žen bylo jeho přirozeností a vlastně mu to ani trochu nevadilo. „Neuvědomil jsem si, že tu někdo sedí.“

Dívali se navzájem do očí a ve vzduchu mezi nimi to naprosto zřetelně zajiskřilo.

Kouzelná atmosféra ale vzala rychle zasvé, když se ohlédl přes rameno za zvukem ženského hlasu a spěšně zapadl do ušáku vedle ní. Schovával se.

Stále na něj poněkud zasněně hleděla a chvíli přemýšlela, jestli si ho nevyčarovala ve své fantazii. S tmavým rozčepýřeným obočím nad těma zářivě modrýma očima a strništěm na bradě vypadal trochu nebezpečně, jako nějaký pirát z minulého století.

Hannah by si v duchu nejraději nafackovala. Bože, takové klišé. Muži vypadají jako sexy piráti jen ve filmech, nikoho takového nikdy nepotkala. Takhle to dopadá, když se odpoledne pije. Fantazírování nebylo pro Hannah Campbellovou moc typické, ale nemohla si pomoct a usmála se na něj.

„Neprozradím vás.“ Uvědomila si, že na něj mrká, škádlí ho a flirtuje způsobem, který se jí vůbec nepodobal. „Když si dáte nohy na podnožku, nikdo si nevšimne, že tu sedíte.“

Ústa se mu zkřivila do velmi nebezpečného úsměvu a nohy zvedl, jak mu poradila. Barmana začal vyslýchat roztrpčený pronikavý hlas.

„Jste si jistý, že tu není? Ten muž vypadal přesně jako on! Poznala jsem ho, je to můj přítel.“

„To vám věřím, ale já jsem ho neviděl,“ zazněla tichá, ledově klidná odpověď.

Muž naproti Hannah se usmál, zvedl oči ke stropu a zamumlal: „Děkuju.“

Najednou se k nim ale začal blížit zvuk klapajících podpatků, takže do křesla zapadl ještě víc.

Ťuk, ťuk, ťuk. Jejich rytmus zněl odhodlaně a muž zavřel oči, jako by mu to pomohlo se schovat.

Hannah netušila, co ji k tomu přimělo, ale rozhodla se jednat. Rychle vstala a přesunula se k vedlejšímu křeslu. Když se mu sesunula na klín, překvapeně vydechl a šokovaně se na ni podíval. Ťuk, ťuk, ťuk. S přibližujícími se kroky sklonila svoji hlavu k jeho, takže mu její dlouhé kudrnaté vlasy zakryly obličej.

Neměli se kam schovat, dívali se na sebe a poslouchali, jak se kroky zastavily. Přitáhl si ji o něco blíž, takže teď se téměř dotýkali nosy. Dech se jí zadrhl v krku a fascinovaně na něj zírala.

„Ach, promiňte.“

Klapající podpatky se začaly vzdalovat, ale oba zůstali nehnutě sedět, dokud se nevytratily z doslechu.

„Měl bych vám poděkovat,“ zašeptal, stále se na ni díval a na rtech se mu objevil okouzlující úsměv.

„To byste měl,“ odpověděla.

„A jak byste si to představovala?“ Jeho oči se podmanivě zabodly do jejích rtů a Hannah se mimoděk nadechla.