Od konce srpna se v kinech promítá dlouho očekávaný film Zátopek, který popisuje osudy legendárního běžce. Kvůli pandemii koronaviru byla jeho premiéra několikrát odložena, proto až nyní můžeme vidět, jak excelentně ztvárnil tuto roli Václav Neužil.
Emil Zátopek byl bezesporu fenomén. Jak jste prožil roky, kdy jste se na roli připravoval? Co vás inspirovalo nejvíc?
Prožil jsem je naprosto odlišně od let předchozích, vlastně jsem se proměnil v běžce. Věděl jsem, že musím. Četl jsem o Emilovi knihy, viděl veškeré video materiály. Nejvíc mě ale inspirovaly audio nahrávky, které jsem získal z Českého rozhlasu. Vozil jsem si to CD asi rok v autě a neustále si Emila pouštěl. Můj pohled na něj jako na člověka pak úplně změnily jeho originální dopisy z roku 1948. Jaký byl běžec, to všichni víme. Styl, jakým běhal, se dá nastudovat, ale kým byl opravdu uvnitř, to jsem se dozvěděl až z těch dopisů. Jak byl citlivý, originální ve slohu, vtipný a bral věci s nadhledem. Byl dost zranitelný, ale i tvrdohlavý svéráz. Začal jsem ho milovat.
Jak náročná pro vás byla fyzická příprava? Jak často jste trénoval a jak moc se tím změnil váš dosavadní život?
S trenérem Honzou Pernicou jsem trénoval několik let. Absolvoval jsem intervalový trénink, který a propos vymyslel právě Emil. Běhal jsem i delší výklusy, abych zhubl a získal postavu vytrvalce. Honza mě jeden čas bral i do atletické skupiny, kde jsem okusil běžecký kruháč a přestal se stydět před ostatními běžci. Nikdy předtím jsem neběhal, takže jsem poznal něco naprosto nového. Dřív jsem dělal kolektivní sporty nebo třeba tenis, ale vytrvalostním jsem se vždy vyhýbal.
Hrát jednoho z nejlepších běžců historie musí být výzva. Jak se dá vcítit do sportovních výkonu, do vítězství, do extrémního běhu, teď myslím po emoční stránce?
Když běháte dlouho, tak se měníte; výkonnostně i osobnostně. Hloubíte v sobě jámu, která tam dřív nebyla. Dostal jsem se na svoje fyzické dno. A to byla moje soukromá výhra. Zažil jsem absolutní vyčerpání, zlepšování, endorfinové opojení, takže jsem se při natáčení do toho nemusel vciťovat, moje tělo i psychika to znaly. Samozřejmě neznaly velké olympijské výhry a soupeření krev na krev, ale to už se tam atmosférou na place dostalo samo. To jsem ani dříve poznat nechtěl, právě proto, abych to zažil poprvé a jedinečně jako Emil.
Změnila vás tato role? V čem?
Ano. Tu cestu nemůžu ignorovat. Zjistil jsem, kdo vlastně jsem, tedy aspoň trochu. Došlo mi, že se k Emilovi nedostanu, pokud obejdu sebe. Přes běh a samotu, kterou při něm zažíváte, jsem se začal pomalu odloupávat. Dřív jsem vůbec netušil, že se neznám, nebyl na to čas. Teď jsem viděl, jak jsem netrpělivý a impulzivní, jak potřebuju najit klid, rozvahu a sílu, a to pak můžu dát Emilovi. I sobě. On mi dal tu neopakovatelnou zkušenost potkat se s ním. A taky konečně se sebou samým.
Téměř každý zná Zátopkův výrok „když nemůžeš, přidej víc“. Jak ho vnímáte vy? Přeci jen má každý své limity, které má respektovat. Nebo je stále kde brát?
Je to věčna motivující věta, která může člověka posouvat. Mám ale pocit, že Emil byl opravdu na metafyzické hranici vyčerpání a rozhodl se, že v těchto chvílích si ještě přidá. Měl totiž obrovskou motivaci: věděl, že bude šťastný a změní se mu život, že si vyběhá nezávislost. Proto tu větu dokázal skutečně naplnit jenom on. Nešlo jen o medaile. Ale může se to stát i dalším lidem. To určitě. To je na tom fascinující.
Co vám bylo na osobnosti Emila Zátopka blízké? Co vás na jeho povaze naopak překvapilo?
Jeho klukovská, hravá povaha, potřeba bavit ostatní, optimismus – v tom se potkáváme. Byl originál. Dělal věci po svém. Něčeho se vůbec nebál, něčeho naopak moc. To taky znám.
Danu Zátopkovou ztvárnila ve filmu Martha Issová. Jak se vám spolu hrálo?
S Marthou jsem hrál už opravdu hodně postav. Věřím, že se dokážeme ještě překvapovat. Pro mě je ideální představitelkou Dany. Díky našemu filmu jsme, domnívám se, odbourali další zábrany.
Jaký máte vztah ke knihám? Je nějaká kniha, ke které se rád vracíte?
Přiznám se, že všechny knihy, které jsem v životě přečetl, jsem četl jen jednou. Mám samozřejmě svoje oblíbené autory a tituly, ale vždy radši začnu číst něco, co neznám. Třeba se to někdy změní.
Patříte mezi ty, kteří čtou knižní předlohy k filmům?
Ne. Nikdy. Možná jsem někdy nějakou knihu, která byla později nebo dříve zfilmovaná, četl, ale ne záměrně.
Když máte volno, dáváte přednost knize, filmu nebo běhu?
Všechno je dobrý.
Děkuji za rozhovor,
Jana Brázdilová
Václav Neužil, divadelní, filmový a televizní herec se narodil v roce 1979 Plzni. Vystudoval JAMU v Brně a hrál v tamních divadelních scénách, například v Národním divadle v Brně a v HaDivadle. Od roku 2006 je členem Dejvického divadla, s kolegy odtamtud si zahrál také ve filmových sitcomech Čtvrtá hvězda a Dabing street. Zaujal v hlavní roli v seriálu Svět pod hlavou. Na herectví ho nejvíc baví, že se při něm člověk může v roli změnit v někoho absolutně jiného, než je on sám. Je ženatý a má syna Vincenta.
Rozhovor vyšel v Magazínu Luxor, v září 2021
Foto: David Turecký
Napsat komentář