Marek Eben: Jak to čtou a smějí se…

Kniha Marka Ebena Myšlenky za volantem je souborem sloupků z posledních šesti let. „Pokud někomu po přečtení zbydou jen desky, velice se omlouvám,“ říká herec a moderátor k formě kroužkového bloku, z nějž můžete vytrhnout, co se vám nelíbí…

Pokud jde o Myšlenky za volantem, kdy si je zapisujete? Dokážu si představit, že se při řízení nesoustředíte jen na povahu a charakter vozovky a na provoz kolem, ale pravděpodobně si poznámky nepíšete…
Mně vlastně stačí to základní téma, ten motiv. A je fakt, že je lepší si ho poznamenat, ale k tomu stačí i jedno slovo, když člověk zastaví na červené. Nejhorší je, když nemáte nic, to je tedy beznaděj a zažívám to často. Ale když už vím, o čem to bude, tak už musím jen sednout k počítači a zkusit to nějak dostat na papír.

Od 7. dubna 2014 do 19. července letošního roku – z tohoto období jsou vaše „zápisky“. Jakých bylo vašich posledních šest let?
Výborných. Já si fakt nemůžu stěžovat, práce bylo dost, těšila mě, a celá rodina byla plus minus zdravá, což je skoro zázrak, když si představím, kolik nás je. Ale kdybyste se zeptala na minulých třicet let, řekl bych vám totéž.

Čím jsou pro vás ty glosy všedního dne, dění ve společnosti?
No, žádná niterná zpověď to teda není, to vás musím zklamat. Já bych to ani nepsal, kdyby to po mně nechtěli. Že bych měl jakési vnitřní pnutí, které by mě nutilo sdělit své pocity jiným, to nemám vůbec. Ale nesmírně mě těší, když už člověk něco napíše, dá to někomu jinému přečíst, což je v mém případě moje žena a moje maminka, a teď se dívat, jak to čtou a smějí se. Myslím, že to je jedno z největších potěšení, jakého se autorovi muže dostat.

Proč se vlastně dělit o myšlenky s cizími lidmi?
Já bych se opravdu normálně nedělil, to se tak seběhlo. Nemám ani Facebook, ani Instagram, ani ty další platformy, kam se cpou myšlenky. Už tak mám toho soukromí málo. Ale zase jsem rád, že mě ta situace donutila jednou měsíčně zkusit něco sesmolit, a jestli to třeba někoho pobaví, tak to stálo za to.

Jak moc jiné by byly Myšlenky z herecké šatny? Nebo Myšlenky z vany?
Myšlenky z vany? To vám řeknu hned. Žádné, protože nemám vanu. Mám jen sprchu a v té mě snad ještě nikdy nic nenapadlo. Já se tam taky moc dlouho nezdržuji, nebaví mě to a kloužou mi nohy. A z herecké šatny si člověk taky moc myšlenek nepřinese, tam posloucháte historky. Ale na myšlenku by měl být člověk spíš sám.

Kde přemýšlíte o těch nejniternějších věcech?
Různě. Tomu člověk neporučí. Ono taky, než se do toho nitra dostanete, tak se nadřete, takže já tam moc často nelezu.

Jak vznikl nápad nedělat klasickou knihu, ale použít kroužkovou vazbu? S nadsázkou říkáte, že si lidé budou moci vaše zápisky protřídit a nechat jen ty, co se jim líbí…
A přesně tak to je. Měl jsem hrůzu, aby to nevypadalo, že jsem se pustil do nějaké literatury, a ta kroužková vazba se mi líbila, že obsah trochu odlehčí. Pokud by někdo rád něco vytrhl, ať si s radostí poslouží, k tomu to přesně je, a ani v nejmenším mě to neurazí, čestné pionýrské.

Rozhovor vyšel v magazínu Page, listopad 2020

Napsat komentář