Lars Kepler: Ve volném čase rybaříme

Švédský svérázný detektiv Joona Linna je hrdinou série detektivních románů se spletitými příběhy, své případy řeší ve spolupráci s kolegy. A jeho příběhy vznikají také ve spolupráci, autor Lars Kepler totiž není žijící osoba, ale pseudonym spisovatelské dvojice.

Manželé Alexandra a Alexander Ahndorilovi tak stvořili nejen své hrdiny, ale také osobnost spisovatele. U příležitosti vydání nové knihy se nám svěřili s tím, jak se dostali ke psaní, kdo je hlavním tahounem příběhů, a třeba také, jak se jim vloni líbilo v Praze.

Jste oba povoláním spisovatelé. Jak jste se k tomuto řemeslu dostali?
Alexander: Stal jsem se spisovatelem již jako velmi mladý muž. Nebylo to přímo moje rozhodnutí, ale spíše přirozená cesta, jak komunikovat. Bylo mi pouhých 18 let, když mi u velkého nakladatele vyšel první román. Od té doby mi pod vlastním jménem vyšlo devět románů, napsal jsem dvacet divadelních her a operní libreto.

Alexandra: Začala jsem jako divadelní herečka. Naučila jsem se mnoho o dramatu a věrnosti postavě, než jsem se pustila do psaní. Byla jsem o něco zralejší než Alexander, když mi v roce 2003 vyšla první kniha. Než jsem začala s Alexanderem spolupracovat, napsala jsem tři romány.

Kdy přišel nápad spojit síly a psát pod společným pseudonymem?
Je naprosto úžasné být spisovatelem. Jedinou velkou nevýhodou je osamělost. Spisovatelé jsou obecně velmi osamělí. A protože rádi děláme věci společně (a opravdu jsme si vždy vážili knih toho druhého), dospěli jsme k tomu, že psát společně bude ten nejúžasnější nápad. A také je, ale ze začátku to nebylo snadné.

Máte při psaní určené role, které jsou u každé knihy stejné? Je někdo z vás lídrem příběhu?
Ne, sdílíme všechny části procesů tvorby společně, od první myšlenky, přes výzkum až po každou větu v knize. Nakonec tak nemůžeme říct, kdo co napsal, kdo vybral toto konkrétní slovo, nebo přišel s tímto překvapivým zvratem. Jiného způsobu jsme se příliš děsili.

A proč tedy nepíšete pod svými jmény, ale pod pseudonymem? A jak jméno vzniklo?
Protože, i když se milujeme a máme tři dcery, nebylo zpočátku vůbec snadné společně psát. Každý pokus končil ve velkých bojích a hádkách. Nemohli jsme se na ničem dohodnout. Udělali jsme spoustu neúspěšných pokusů, než jsme pochopili, že musíme Alexandera a Alexandru nechat za sebou. Potřebovali jsme úplně nového spisovatele. Alexander řekl „Kepler“ a já přidala „Lars“. Magickým klíčem ke společnému psaní bez hádek se tak stal právě Lars Kepler.

Proč jste se rozhodli psát thrillery?
Milujeme thrillery, jsme dychtivými čtenáři thrillerů. A proto to byl přesně ten druh příběhů, které by Lars Kepler chtěl psát. Řekli jsme si, dobrá tedy, a užíváme si každou vteřinu té dobrodružné cesty, na kterou jsme se s ním vydali.

Kdo je vaším prvním čtenářem?
Naše devatenáctiletá dcera Julia. Je absolutně upřímná, miluje tenhle žánr a má skvělé oko pro příběhy a styl vyprávění. Pokaždé její připomínky poslechneme.

Svého hlavního detektiva jste pojmenovali Joona Linna. Jak tohle jméno vzniklo?
Chtěli jsme vzdát hold finské menšině ve Švédsku. Finové jsou pro Švédy obdařeni zajímavým druhem bezmála magické záře, ale ve švédské literatuře vystupuje jen málo finských hrdinů. Křestní jméno Joona (se dvěma o) je finskou variantou jména starozákonního proroka Jonáše, jehož spolkla velryba. Velrybou byla každá kniha tajemství, které musel odhalit, aby se dostal zpět na svobodu. A Linna je příjmením našeho oblíbeného finského spisovatele – Väinö Linna.

Měli jste dopředu vymyšleno, že případy Joony Linny budou sérií?
Pochopili jsme to při psaní naší první knihy Hypnotizér. Proces psaní byl tak příjemný a žánr thrilleru měl tolik možností, že jsme okamžitě věděli, že už nikdy nechceme přestat tento příběh psát. Myšlenkou bylo napsat sérii, kde lze každou knihu číst samostatně, protože každá sleduje a řeší jeden hlavní případ. Budete-li je však číst pěkně popořadě, můžete sledovat ještě mnohem větší příběh hlavních postav, kterými jsou Joona Linna, Saga Bauerová a Erik Maria Bark.

Série nyní tedy čítá osm knih. Bude série ukončená, a pokud ano, na kolik dílů se můžeme ještě těšit?
Zrcadlový muž je naše osmička, a právě teď už píšeme další pokračování. Ani v nejmenším neuvažujeme, že bychom se sérií skončili, je to příliš vzrušující. Když jsme psali Zrcadlového muže, museli jsme občas odejít od počítačů, abychom na chvíli vychladli a vydýchali se.

A nyní zabrousíme trochu do soukromí 😊 Alexandře, jste také dramatikem a napsal jste mimo jiné knihu o Ingmaru Bergmanovi. Co vám na těchto tématech imponuje?
Rád poslouchám instinkt, který mi říká, jaké příběhy bych měl napsat. A stejně ke mně přišel i Ingmar Bergman. Studoval jsem historii filmu na univerzitě a kniha o této švédské ikoně byla završením mé filmové vášně.

Alexandro, vy jste zase napsala knihu o Tychu Brahovi. Zajímáte se více o astronomii?
Zajímají mě věčné pokusy lidstva pochopit svou vlastní situaci, historii a své sny. Naše knihy o Joonovi Linnovi zkoumají něco podobného – kým jsme, když se stane něco děsivého, proč existuje násilí a proč se někteří lidé stávají hrdiny a jiní ne?

Co vás jinak zajímá a baví ve volném čase?
Alexander miluje sportovní rybaření, od hlubokých vod po muškaření. A já se k němu při jeho výletech s radostí přidávám.

Jste rovněž sami knihomolové? Jakou knížku máte nyní na nočním stolku?
Jsme velcí čtenáři, čteme snad všechny žánry. Právě teď oba čteme knihu The Water Dancer od autora Ta-Nehisi Coatese. Máme společný čtenářský kroužek a snažíme se každý den přečíst alespoň pár kapitol.

Nedávno česky vyšla nová kniha Zrcadlový muž. Můžeme se v něm těšit na pokračování případů, nevyřešených v předchozích dílech, nebo na nějaký zbrusu nový?
Každá naše knížka přináší nový případ, ale nebojte se, hlavní hrdinové se samozřejmě vrátí. A někteří podezřelí také.

Vloni v dubnu jste se setkali v Praze se svými čtenáři. Máte rádi tyto živé besedy a autogramiády?
Setkání s takovou spoustou báječných čtenářů bylo nejkrásnějším okamžikem naší návštěvy v Praze. Nikdy nezapomeneme za jejich nadšení a laskavost. Tohle zůstane navždy v našich srdcích. A popravdě, setkání se čtenáři jsou jednou z nejoblíbenějších součástí naší práce.

A jak se vám v Praze líbilo? Samozřejmě toužíme, abyste Prahu začlenili do nějaké své nové knížky. 😊
Ano, milujeme Prahu! Praha je jedním z našich nejoblíbenějších měst – historie, nádherné město, milí lidé. A samozřejmě pivo! A nikdy nevíte, možná se i Joona Linna projde ulicemi vašeho města.

A teď, po vydání Zrcadlového muže, si uděláte volno, nebo už pro nás píšete nějaký nový příběh?
Vždy po dopsání knihy máme pocit, že jsme ze sebe vydali všechno. A u Zrcadlového muže byl ten proces občas obzvlášť složitý, vášnivý a napínavý. Těsně po dopsání pak nastupuje intenzivní pocit prázdnoty. V tu chvíli jsme začali dohánět všechno to, co jsme do té doby opomíjeli, jako praní, úklid apod. 😊 A najednou nás napadla myšlenka na nový příběh do série. Takže už zase píšeme a je to skvělé!

Děkuji za krásný rozhovor a jdu se začíst do Zrcadlového muže.

Helena Herynková

Rozhovor vznikl pro magazín Page.
Fotografie autorů © Ewa-Marie Rundquist

Napsat komentář