Román Mohla by být jeho dcera je o lásce. O té bezbřehé, která vás nutí dělat šílené věci. O rozbitých nešťastných lidech, kteří jen hledají trochu toho štěstí. A udělají cokoliv, aby ho dostali. O rozhodnutích, která dokážou ničit životy. O lidské bolesti. Spalující touze. Morálce. Ale i o snaze zapadnout. A o vztahu matky s dcerou, který tak zoufale nefunguje. Ale vy si přejete aby ano.
Waldo je nadržená, prostořeká, naivní. Moudrá, impulzivní, osamělá a naštvaná. Neustále něco chce. Teď nejvíc ze všeho pana Korgyho, svého učitele kreativního psaní…
Hlavní hrdinka je ve svém životě nespokojená. Ztracená. Každý den založila na tom, že se snaží něčím vyplnit vnitřní prázdno. Ať už vztahy, které nefungují, nebo věcmi, které nepotřebuje. Už její máma ji naučila, že jediný recept na to pravé štěstí je být dost dokonalá. Třeba se jí to konečně podaří v tom novém svetru… A někdo si jí konečně všimne. Ať už to bude ten pravý, nebo vlastní matka. Třeba ji pak někdo konečně bude milovat.
A pak se objeví on. Pan Korgy. Okamžitě ví, že ho chce. Že v ní probudil něco, co ještě nikdy necítila. Potřebuje ho bez ohledu na povahu jejich vztahu, že se to nesmí a mohl by přijít o práci, že má ženu a dítě… Dostane ho, i kdyby měla použít všechny zbraně, které zná. On jí neunikne. Nesmí. Protože to by nepřežila. Hra na lov právě začíná…
Jenže jak se stránku po stránce propadáte příběhem, všechno se komplikuje. A vy najednou nevíte, kdo je tu vlastně lovec a kdo kořist. Ale když to Waldo dojde, nebude už moc pozdě na útěk? Bude chtít vůbec někam utíkat? Jakou cenu stojí zaplatit za to, aby vás někdo miloval?
„Znovu do mě zajede a já vzdychám jeho jméno, zatímco k němu přirážím, ukazuji mu, jak moc ho chci. Sex je to místo, které můžu mít. To, které je v pořádku. To, kde moje potřeby nejsou moc velké a veškeré moje tužby jsou přijatelné. To místo, kde můžu ukázat, jak je moje vnitřní studna hluboká. Ta prázdnota. To jedno místo, kde můžu prosit a naříkat a křičet, aby ho vyplnil.“ (str. 223)
Při čtení románu jsem se neubránila pomyšlení na Lolitu od pana Nabokova. Obsah příběhu je trochu jiný, postavy jsou jiné… Ale emoce, které to ve mně vyvolalo, jsou si dost podobné. Je to syrové, autentické, na hraně. A jde to až na dřeň. Rozhodně toto dílo nelze označit za prvoplánovou béčkovou erotiku, i když tak na první pohled může působit. Je v tom mnohem, mnohem víc. Někdy zapomenete dýchat. Jindy budete kroutit hlavou. Budete hrdiny chápat i odsuzovat – často podle toho, jestli jste vy sami někdy byli zlomení…
Je to jízda, která vám nedovolí zastavit až do poslední stránky. Protože chcete tak moc vědět, jak tahle vášnivá katastrofa nakonec skončí.
Autorkou recenze je Sacharin.
Napsat komentář