Příběh, který vezme za srdce

Kde zpívají raci je po dlouhé době skvělý jižanský román plný odhodlání prožít lepší život, ale také jednoduchého odsudku a pohrdání. Není to další detektivka, ale detektivní linie knize velmi sluší.

Vzpomínám, kdy naposledy jsem četl dobrý „ro­mán z Jihu,“ a myslím, že to bylo Jako zabít ptáčka Lee Harperové. Tyto dvě knihy mají kromě lyric­kého názvu víc společných věcí. Je to svět plný rasismu, ale také zdánlivě naivní dětský pohled na svět. Kniha Kde zpívají raci má však něco víc.

Příběh začíná ve chvíli, kdy od rodiny odchá­zí matka, následovaná postupně všemi ostat­ními dětmi – až na hlavní hrdinku Kyu. Ta ještě pár let žije v chatrči se svým otcem, ale i ten jednoho dne odejde. Kye je deset let a najednou je na všechno sama.

Druhá linka příběhu začíná o 17 let později. V močálu je nalezen mrtvý Chase Andrews, místní playboy. Policie začne vyšetřovat jeho smrt a stopy postupně vedou do bažin, kde o samotě žije 23letá dívka Kya. Nálada ve městě je jasná a viník taky.

Delie Owensové se povedlo hned několik skvělých věcí. V jedné linii příběhu vidíme, jak dívka, odsouzená k samotě a prostotě, postupně roste. Sama se naučila číst, začala se zajímat o přírodu, ve které našla přirozený do­mov. Sledujeme její dospívání i nesmělé krůčky lásky. V druhé linii příběhu se kolem ní utahuje smyčka, protože pro nedaleké městečko je „ta divná holka z bažiny“ jasný vrah. V poslední části knihy pak pozorujeme soudní proces, který má dramatický průběh i dechberoucí dohru. Mix lyriky jižanské přírody, motivy sociálního odloučení a touhy „po něčem víc“ dělají z knihy malý vybroušený diamant.

Kriminální linku jsem nejdříve vnímal jako vedlejší doplněk knihy, ale nakonec se všechno spojilo dohromady a kniha Kde zpívají raci díky tomu dostala další fantastický rozměr. Přináší totiž důležité otázky: Co je to vina a kde jsou její hranice?

Jestliže na začátku je čtenář ohromen popisem přírody, tak s přibývajícím věkem hlavní hrdinky se začne měnit téma i nálada knihy. Budete s ní prožívat všechny útrapy, ale také všechny radosti. Na konci jí budete držet palce, ale vlastně nevíte, jestli to je správné. Na některé otázky, které kniha otevírá, si budete muset odpovědět sami. Ale není tohle právě to, co v knihách občas hledáme?

Kniha Kde zpívají raci má šanci stát se novou součástí zlatého fondu světové klasiky. Příběh je citlivý, optimistický a něžný, stejně jako temný, ubližující a nepředvídatelný. Bolavý život hlavní hrdinky je v ostrém kontrastu s panensky čistou přírodou. Sociální odloučení zde vlastně není jako téma k vyřešení, protože k době, ve které se kniha odehrává, neoddělitelně patří. Myšlen­ka zdánlivě patřící do minulosti.

Podobná kniha dlouho nevyšla a jsem rád, že tato světová literární událost vychází koneč­ně i v češtině, a to ve skvělém překladu Jany Hlávkové.

Tomáš Fojtík

Napsat komentář