June žije s rodiči a sestrou Gretou na předměstí a nezapadá do typického profilu teenagera 90. let 20. století. Má své velké ideály o tom, jaký by svět měl být, věří v romantickou lásku, která nepotřebuje ke svému naplnění tělesné prožitky, ale ukrývá se v maličkostech. Středobodem jejího vysněného vesmíru se později stává strýc Finn, oduševnělý umělec s nesporným talentem, který je její platonickou láskou a předobrazem dokonalého muže. Je také jediným člověkem, ke kterému June doopravdy dokázala kdy přilnout. Se starší sestrou si nejsou už tak blízké, jak tomu bývalo dříve, rodiče jsou zaměstnaní jak svou prací, tak i soukromím, a ani kolektiv ve škole pro ni není právě nejpřívětivější společností.
A tak si June užívá každé chvíle strávené s milovaným strýčkem, a to až do okamžiku, kdy jim do životů vstoupí zákeřná nemoc. Klubko složitých životních zvratů, neúspěchů, omylů i velkých citů se začne pomalu rozvíjet. June tak přichází na to, že ne vše vystupuje pod svou pravou identitou. Že každý jsme jen hercem na podiu všedního dne a i ta nejzářivější hvězda má svou odvrácenou stranu, na níž možná právě zhasíná.
Řekni vlkům, že jsem doma je především nádherně procítěná kniha o tom, jak je život kolem nás mnohotvárný. Moc se mi líbilo, jak dokázala autorka vystihnout okamžik, kdy člověk přechází z období sladkých naivních představ o černobílém světě mezi dospělé. Veškeré to zmatení a rozčarování z toho, jak dokáží situace měnit masky a chvíli být dobré, aby za chvíli byly ty nejhorší na světě jen vlivem nepatrného detailu, člověku připomene vlastní zkušenosti. Všechny postavy prochází v průběhu děje přirozeným a pro čtenáře zajímavým vývojem. Forma vyprávění, jakou Carol Rifka Bruntová zvolila, působí příjemně, i když zde narážíme na tématiku AIDS, odtažitosti mezi lidmi, nenaplněných snů i hledání sebe sama. Příběh je jedním z těch, u kterých věříte, že se může dít klidně v domě vedle vás.
Osloví především ty čtenáře, kteří se na věci rádi dívají z jiných úhlů pohledu a dumají. Stejně tak si ale myslím, že nemusíte být žádný filozof, aby ve vás zanechala hluboký dojem a skvělý pocit z literárního zážitku. Nebudu přehánět, když řeknu, že je zkrátka skvělá.
Tato kniha je jako ta nejkvalitnější čokoláda – na jazyku cítíte její hořkou chuť, ale přesto je pro vás tím nejsladším opojením. Rozhodně jedna z nejlepších knih, kterou jsem za poslední dobu četla.
Hodnocení: 99 %
Autorka: Veronika Háková
K dispozici je i e-kniha.
Napsat komentář