Kdyby

Autorka knihy Žít rychle, Brigitte Giraud, šla s kůží na trh, když se rozhodla napsat knihu o emocích, které užírají její nitro po dlouhých dvacet let. Pokládala si otázky, které občas napadnou každého a, na které se snažíme, často marně, nalézt odpovědi. Je osud daný? Máme možnost ho změnit, vyhnout se mu?

Přímé setkání se smrtí bývá nejčastějším spouštěčem. Dumáme, zda jsme udělali všechno potřebné nebo co bychom měli udělat jinak. Autorka se celých dvacet let zabývala stále dokola každou vteřinou oné události. Pitvala dopodrobna všechny události a čím víc se tím zabývala, tím víc spojitostí nacházela.

Její kniha je tak jasným svědectvím provázanosti mnoha, na sobě zdánlivě nesouvisejících, okolností a událostí. Nejedná se o zpověď. Nejedná se ani o smutné vzpomínky. Naopak se vyprávění zaměřuje jak na každodenní rutinu, tak na věci významné, které by nás mohli ovlivňovat, ale… Stále je tam v pozadí vnímané zpochybnění, i když je příběh psaný jakoby s jistotou a uklidněním, že se tomu nedalo zabránit. Bylo to nevyhnutelné. Zkrátka neuvěřitelná souhra mnoha různých příběhů, které vedou k onomu nezapomenutelnému okamžiku.

Kniha sama o sobě působí jako ucelený obraz, přestože se netýká tehdejší doby jako takové a ve své podstatě není ani intimní zpovědí autorky. Zdá se jako věcné zhodnocení události. Ironie, výsměch a zároveň klid a ujištění, bez smutného podtónu.

Život jde dál a v určitou chvíli je potřeba se pohnout z místa. První krok bývá často ten nejsložitější a nejtěžší.

Známá francouzská spisovatelka románů a povídek Brigitte Giraud, obdržela za svou knihu Žít rychle francouzskou literární cenu Prix Goncourt. Stala se tak teprve třináctou ženou, která cenu Goncourt, od jejího založení roku 1903, získala. Je však známá již díky svým předešlým oceňovaným knihám, např. Rodičovský pokoj, Žádné starosti či Nico.

Stejně jako její manžel je původem z Alžírska. Ten tragicky zahynul v pouhých 41 letech. Zůstala tak sama na výchovu jejich jediného syna Théa.

Kniha je nevšedně detailním zamyšlením nad naprosto všedními věcmi, které nám mohou měnit cesty, než naplníme svůj osud a dojdeme k cíli. 

Eva Marešová

Autor: Eva Marešová