Pokud bychom měli vyjmenovat nejvýznamnější a nejvýraznější detektivky současné doby, kterých se poslední roky rodí nepřeberné množství, Louise Penny se svým Armandem Gamache bezpochyby patří mezi významné zástupce. Autorka vyniká svým pestrým popisem životů postav. Příběhy z vesničky Three Pines mají sice typické rysy detektivky klasického typu, ovšem mnohem víc, než samotným popisem vyšetřování jsou hlavně očekávaným setkáním s vašimi sousedy a přáteli.
Při čtení patálií vrchního inspektora Gamacheho máte totiž spíše snový pocit, že sedíte před vyhřátým krbem přímo uprostřed dění nad šálkem výborné kávy a posloucháte své sousedy vyprávějící o svých životech. To je specifikum, ve kterém autorka vyniká. Patnáctý díl série je ale zároveň trochu drsnější, napínavější a více než předchozí díly se přibližuje žánru thrilleru. Nabízí mj. zamyšlení nad občasnou nesmyslností trestního řízení nebo i následky, které mohou způsobit nesprávně vedené vyšetřování. Zároveň se dostává ke slovu sama příroda vystrkující růžky v podobě ničivé stoleté vody, což dodává příběhu další úroveň napětí a vyvolává představy ubíhajícího filmu přímo před vašima očima.
Autorka sama zmiňuje, že její největší inspirací vždy byla a je královna detektivek Agatha Christie. Tato skutečnost je z jejích příběhů rozhodně znát, přímo z toho dýchá. Ovšem další level, který podle mě příběhy inspektora Gamacheho dostává mezi skloňované oblíbené série, svému vyprávění dodává sama autorka. Louise Penny totiž dokázala vytvořit malebnou vesnici, kde jsou postavy se svými životy reálné a známé a celé sérii dodávají plastičnost a spíš románový než detektivkový pocit, a toto je jistě jeden z mnoha důvodů, proč se do Three Pines čtenáři tak rádi vrací při útěku ze svých vlastních životů.
Kateřina Málková
Autor: Kateřina Málková
Napsat komentář