Děti hněvu – průměrná detektivka
Když je v jakési zchátralé nádražní přístavbě objevena zohavená mrtvola muže, v němž je identifikován známý a vlivný podnikatel a rozjíždí se pátrací kolotoč, resp. jsou rozplétány vazby mezi zavražděným a jeho nejbližším okolím, ukazuje se, že tato navenek sebejistá společenská smetánka je ve skutečnosti nesourodou tlupou vystrašených jedinců, navzájem se držících v šachu kompromitujícími materiály, které ne sebe sbírají. Tady se autorce skvěle podařilo vystihnout „zákony džungle“, panující mezi novodobými zbohatlíky, a jejich paranoidní a mnohdy až komické myšlenkové pochody v situaci, kdy se cítí ohroženi násilnou smrtí jednoho ze svého středu, jsou z psychologického hlediska popsány vskutku mistrně. 2. Historický přesah U jedné z postav příběhu se autorka vrací do jejího dětství a dospívání, což sebou ovšem logicky nese reminiscence na poválečný osud ostravských Němců. Několik kapitol, které jsou této „odbočce“ věnovány, je pochopitelně příliš málo na to, aby se problematika pojednala nějak šířeji a výsledkem tudíž nemůže být nic jiného než povrchní historické expozé. Těžko říct, proč k této s vlastním příběhem nijak nesouvisející epizodě Riwyková sáhla, když výsledkem je podle mého názoru nelogická trhlina, působící značně vyumělkovaně a nadbytečně. 3. Stylistika, sloh a gramatika Bohužel, v knize nacházím spoustu chyb, svědčících jak o určité stylistické nedbalosti, tak i o neznalosti lingvistických pravidel českého jazyka. Několik ukázek právě řečeného: Str. 126: Bočkovi nechali Irmě jejich ložnici a sami zůstali v obývacím pokoji. (správně „svoji ložnici“) Str. 129: Hledáte vašeho muže, je to tak? (správně „svého muže“) Str. 93: I tak z nich čpěl jemný zápach. (slovesa čpět a zapáchat jsou synonyma, takže spojení „čpěl zápach“ je logický nonsens) Str. 280: Trvalo roky, než Jana pochopila, že to její pýcha a hněv ji změnili k nepoznání… (správně „změnily“) Str. 175: M-mám, vykoktal nakonec a maminka se na kratinký zlomek usmála. (správně „na zlomek vteřiny“ či nějak podobně – není možné se usmát pouze na zlomek) Str. 64: No jasně, že jsem si toho všimla, odsekla, protože ji hnětlo, jak jí dával najevo… Str. 65:: Kolega jí to nebral, a to ji hnětlo. (proč sloveso „hnětlo“ nenahradit v druhém případě nějakým jiným?) Str. 225: Očima těkal po umolousaném papíře… Str. 226: V krabici se válelo jeho umolousané oblečení… Str. 235: …kvapně vytahoval z umolousané tašky… (platí totéž co v předchozí poznámce) Přes všechny zmíněné nedostatky stojí kniha Děti hněvu za přečtení. Nela Rywiková si v té příští určitě dá větší pozor na sloh a pravopis a potvrdí tak pravdivost přísloví „do třetice všeho dobrého“…