Přejít na obsah
Blog
Ostatní 1 015 přečtení

Letem knižním světem (30. týden 2016)

Skutečný příběh Maty Hari zpracoval Paulo Coelho ve svém románu Vyzvědačka, vyjde první díl nové série Pohraničí Sergeje Lukjaněnka a Zoella píše třetí Girl Online. Comic-Con v San Diegu nabídl řadu nových trailerů – Fantastická zvířata a kde je najít, Dívku ve vlaku, Sebevražedný oddíl, druhou řadu seriálu Muž z vysokého zámku, čtvrtou sérii Sherlocka a Americké bohy Neila Gaimana. Poslední film série Divergence bude uveden pouze v TV, 7. řada Hry o trůny bude kratší a dočkáme se jí až v létě a BBC chystá novou adaptaci Bídníků.

Rozhovor 182 přečtení

Jak se správně chovat ve společnosti? Poradí vám Etiketa do kapsy

Ladislav Špaček je původním povoláním pedagog. Vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v letech 1990-1992 byl redaktorem a moderátorem Československé televize. Od roku 1992 působil téměř jedenáct let na Pražském hradě jako mluvčí prezidenta Václava Havla. Účastnil se bezpočtu vrcholných společenských událostí, jako doprovod prezidenta republiky navštívil více než 50 zemí světa, setkal se s desítkami prezidentů a členů královských rodin. Nyní působí jako konzultant v oboru komunikace a etikety a vyučuje na Fakultě sociálních věd UK. Dnes máme před sebou knihu Etiketa do kapsy… Ano, všimněte si, že jsem se oblékl přesně tak, jako je to tady na té obálce. V čem je tato kniha nová? Co přináší nového? Knih už jsem napsal spousty. Knihy pro manažery, knihy obrázkové, knihy jednoduché, knihy pro děti. Tahle kniha je do kapsy. Tím se myslí něco, co máme stále u sebe, co otevřeme a hned víme. Tato kniha má jednoduchý formát i formu. Kniha je psaná stručně, ale to neznamená, že by neobsahovala všechna témata. Obsahuje všechna témata, která potřebujeme znát. Jaký je z vašeho pohledu nejzvláštnější zvyk, s kterým jste se setkal v cizině? Já jsem s panem prezidentem, pro kterého jsem pracoval, objel celý svět, všechny kontinenty, obletěli jsme osmkrát rovník a setkali jsme se s nejrůznějšími zvyky. V Americe a Evropě jsou tradice téměř shodné. Pak je celá řada jiných kultur, kde je to náročnější. Například osobní zóna, když spolu dva lidé hovoří. Jsou národy na konečky prstů, to jsou například Britové, takové ty chladnější země. Pak jsem národy na zápěstí, to jsme například my. Pak národy na loket, to jsou Španělé, Italové, Portugalci. A pak jsou národy, které mají nulovou distanční zónu, tělo na tělo, například Arabové. Součástí slušného chování je i určitá míra velkorysosti vůči prohřeškům druhých. Existují prohřešky, vůči kterým nesmíme být přezíraví? Otázka zní, jak na ně zareagovat? Etiketa nemá žádné nástroje, jak člověka přimět, aby se choval v souladu s pravidly etikety. Jediné, co nás může stihnout, je pohrdavý pohled okolí a to citlivému člověku musí stačit. Vraťme se k etiketě a k pravidlům. Jak pružně se dokážou měnit a kdo je ten, kdo má posvětit tu změnu? Pravidla se samozřejmě vyvíjejí a mění. Etiketa je soubor norem, jakýchsi pravidel, o vztazích a chování mezi lidmi. Vztahy se neustále vyvíjejí a tak se vyvíjí i etiketa. Etiketa se zrodila na dvoře Ludvíka XIV., ta moderní etiketa. Pravidla byla velmi složitá, protože patřila jen pro tu absolutní špičku. Později se ta špička rozšířila a ta pravidla se zjednodušila. Dnes jsou ta pravidla mnohem jednodušší. Některá pravidla zanikají, jiná se zase rodí a vznikají. Musíme neustále odezírat potřeby dnešní společnosti. Ministr zahraničních věcí Klausovy vlády byl kritizován, že nosí pod sakem podvlékací triko nebo pulovr. Co si o tom myslíte? Pulovr pod sako je v pořádku, nicméně je to neformální. Můžeme si to obléci na procházku, do kina. Neměli bychom to nosit do divadla a na vyšší společenské události. Jak je to se zouváním? Je to taková specifická česká tradice, že se zouváme. Odjakživa se návštěva nezouvala, důstojné bylo nechat lidem jejich obuv. Když ke mně přichází návštěva, tak se i já obouvám, oni vidí, že i já mám ty boty a už se o tom nemusíme bavit. Poté musíme samozřejmě vyluxovat, ale to si teda nemám znát návštěvu, když se mi pak nechce po nich luxovat.

Recenze 156 přečtení

Jennifer L. Armentrout: Neohlížej se

Sam pomalu nachází pravdu o svém okolí, přetvářkách a povrchních kamarádkách. Pomalu se jí vracejí vzpomínky na onu noc, ze které se vrátila pouze ona. Ale co se tedy tehdy stalo? Kdo Cassii ublížil? Kdo je vrah? Jennifer L. Armentrout je skvělá spisovatelka, o tom není pochyb. Její knihy by měl mít v knihovničce každý milovník New Adult žánru. Hlavní hrdinkou je ovšem v této knize výjimečně středoškolačka, tím se kniha řadí spíše pod Young Adult, ale i tam by se našlo pár omezujících situací. Autorka ve svých knihách vždy využije nějakého toho dramatu a prvků thrilleru. Stejně tomu je i zde. Knize nechybí napětí, tajemno, různorodé a zajímavé postavy a nečekané zvraty i velké tajemství. A samozřejmě ani láska. Bez ní by to prostě nešlo. Neohlížej se se tak pro mě stalo velmi lákavou knihou a musím říct, že splnila má očekávání… Ale. Přesně tak. I přesto, že se příběh četl lehce a utíkal před očima, jsem se nejednou přistihla, že protáčím panenky nad nesmyslným jednáním hlavní hrdinky, která sotva, co se dozví, kdo jsou její rodiče, kde bydlí, kdo je její bratr, už spokojeně sedí se svým přítelem, kterého vlastně ani nezná, na sedačce a vůbec jí nevadí jeho laškování a družení. Navíc mu bezmezně věří každé slovo, a pak se diví, když zjistí, že vlastně něco vynechal. Sam byla prostě naivní. Zmatená, milá, ale naivní. Na druhou stranu autorka hezky vykreslila průběh vývoje osobnosti postavy se silnou diagnózou amnézie, což jsem oceňovala. Nicméně malých skulinek bylo v příběhu hned několik a při čtení působily rušivě. I konec, který pro mě měl být velkou záhadou, jsem odhadla už dávno předtím, než na něj vůbec došlo. To mě trošku zamrzelo, ale to se prostě stává. Abych knihu a příběh shrnula, řekla bych, že nepatří mezi ty nejlepší autorčiny výtvory, ale i tak je to skvělé, pohodové, napínavé čtení, které pobaví, zamrazí a z Carsona Ortize se vám prostě rozbuší srdíčko. Neohlížej se rozhodně patří do té lepší půlky a zaslouží si ode mě čtyři hvězdičky. Takže pokud stále tápete a hledáte čtení k vodě, s Jennifer L. Armetrout (J. Lynn) se určitě nespletete!

Recenze 149 přečtení

Jarmila Pospíšilová: Pod hvězdou bláznů

Pospíšilová se už také prosadila jako autorka románů pro ženy a je důstojnou kolegyní velkých zahraničních jmen tohoto žánru. Některé romány jsou vtipnější, některé dojemnější, ale jednu věc mají společnou. Jsou čtivé a napsané tak, že si už po přečtení první kapitoly řeknete, že tahle dáma opravdu umí. Její styl je snadno rozpoznatelný. Pospíšilová je právnička a díky tomu píše precizně, srozumitelně a jednoznačně. Nelibuje si v silných slovech ani se vás nebude pokoušet zmanipulovat. Ona bez emocí vypráví příběhy a nechá je, aby na vás zapůsobily samy. Není nijak naléhavá a její prózy vás vtahují postupně, ale o to silněji. V románu Pod hvězdou bláznů jsou dvě hlavní hrdinky a záleží na vašem naturelu a životních zkušenostech, která z nich vám bude bližší. Jana vždy věděla, co chce, a šla si tvrdě za svým. My se s ní setkáváme ve chvíli, kdy dosáhla všeho, čeho chtěla. Pracuje u soudu, bydlí v nádherné vile uprostřed Brna a s manželem architektem vychovávají syna, který začal studovat vysokou školu. Lucie je duší bohém a tak trochu nenapravitelná romantička. Maluje obrazy, navrhuje šaty a obývá dům po rodičích. Sama se stará o dcerku s Downovým syndromem, a i když je někdy hodně unavená, neztrácí iluze a optimismus. Právě narození dcery vyvolalo mezi sestrami třenice. Bývalý partner nechal Lucii na holičkách, protože se bál zodpovědnosti, a Jana se netajila názorem, že postižené děti patří do ústavů. Lucie je srdcařka, která si něco takového neuměla ani představit. Zatímco Janě se daří budovat kariéru a předvádět se v médiích, Lucie počítá každou korunu, aby vůbec vyšla. Sestry by se nejspíš do konce života zdvořile ignorovaly, kdyby nezasáhl osud v podobě několika pohrom. Na Janu se v jeden den sesype tolik věcí, že jen o trochu slabší jedinec by se pod jejich tíhou zhroutil. Jana se snaží problémům čelit a je to právě její opovrhovaná a podceňovaná sestra, kdo jí podá pomocnou ruku. Jana s Lucií se snaží zažehnat katastrofy a ani si neuvědomují, že se začínají sbližovat. „Pod hvězdou bláznů“ je intimní a citlivé drama, ke kterému Pospíšilové stačilo jen několik osob. Všichni aktéři působí důvěryhodně, a i když vám možná nebudou sympatičtí, rozhodně se do nich dokážete vcítit. To, že je Jana právnička, byl od Pospíšilové skvělý tah. V knize se objeví několik detektivních zápletek a jejich řešení působí důvěryhodně, a navíc se skvěle čte. Autorčina próza je plná života a emocí. Její postavy milují, nenávidí a vy můžete mezi řádky sledovat, z čeho mají strach a po čem touží. Román Pod hvězdou bláznů je inteligentní a citlivě napsaný příběh pro všechny ženy bez rozdílu věku. Své si v něm najdou babičky i jejich vnučky. Kromě toho, že jde o příjemné čtení, tak vás tato kniha přesvědčí o tom, že nic není tak hrozné, jak se zdá.

Recenze 164 přečtení

2x mistři klasického hororu (Klenot sedmi hvězd, Carmilla)

Novely se od sebe liší jako den a noc a spojuje je pouze stejný žánr. „Klenot sedmi hvězd“ je rozsáhlejší a více popisné dílko inspirované kletbami egyptských faraonů. „Carmilla“ je kratší a svižněji napsaná erotická novela o krásné upírce. „Klenot sedmi hvězd“ vypráví v ich-formě mladý advokát Malcolm, který je zamilovaný do hlavní hrdinky. Margaret působí na první pohled jako obyčejná dívka z bohaté rodiny, ale záhy se ukáže, že ona i její otec skrývají temné tajemství. Margaretin otec je egyptolog a jejich dům je plný exponátů z cest. Zápletka začíná ve chvíli, když je Margaretin otec napaden divokým zvířetem a upadá do kómatu. V jeho domě se shromáždí několik oddaných přátel a ti nevěřícně zírají na dopis, který po sobě starý pán zanechal pro případ, že by se s ním něco stalo. Záhada střídá záhadu a Malcolm s pomocí Margaret se snaží přijít věcem na kloub. Pátrají v minulosti zraněného, vyptávají se jeho známých a vyšetřování jim komplikují hrůzostrašné jevy, které se začnou v domě objevovat. Netrvá dlouho a Malcolm zjistí, že kóma souvisí s kletbou královny Tery. Ta kdysi vládla celému Egyptu, a protože byla mocnější než kněží, připravila své tělo na vzkříšení. Ačkoliv příběh vypráví Malcolm, jeho milovaná dostala mnohem více prostoru než všichni mužští aktéři dohromady. Styl vyprávění je poplatný době vzniku a pro současného čtenáře je úžasné sledovat, jaké texty se psaly před sto lety. Pro někoho mohou být některé pasáže příliš popisné, někomu mohou připadat Margaretiny názory přepjaté, ale i tak vás příběh strhne a nepustí, dokud nebudete na poslední stránce. Hlavní hrdinkou „Carmilly“ je mladá Laura vyrůstající s otcem a služebnictvem na rozlehlém panství. Lauře chybí přítelkyně, a protože se nemůže stýkat s mladými muži, touží po lesbických něžnostech, které byly v její době a společenské třídě naprosto běžné. Za podivných okolností se seznámí s tajemnou Carmillou. Lauřin otec pozve Carmillu do svého domu a mezi dívkami vzplane milostný cit. Carmilla se chová podivně, a i když víte, co za tím je, některé scény vám naženou parádní strach. Laura je stále stejně nevinná a čtenář zakouší hrůzu, protože ví, co je Carmilla zač. Upíři se do té doby v literatuře neobjevovali, a tak se Sheridan Le Fanu stal průkopníkem vampýrských ság. Jeho Carmilla má všechny znaky svých dnešních literárních kolegů, ale pár věcí u ní funguje jinak. Díky tomu na čtenáře čeká několik překvapení. „Carmilla“ se dočkala nespočtu filmových zpracování a stala se slavnou i kvůli několika žhavým lesbickým scénám. Klenot sedmi hvězd je filozofičtější než Carmilla, ale ta je více akční. V „Klenotu sedmi hvězd“ má důležitou roli láska a „Carmilla“ je v tomto ohledu poněkud cynická. Styl psaní „Carmilly“ bude pro dnešní čtenáře přístupnější, ale v „Klenotu sedmi hvězd“ se můžete kochat neobvyklými slovními spojeními a obraty. Každopádně oba příběhy stojí za přečtení. Autor: Veronika Černucká

Recenze 994 přečtení

Mé druhé nebezpečné Já

Už počtvrté francouzská autorka Delphine de Vigan vstupuje prostřednictvím českého překladu na tuzemský trh. A vězte, že se svou novinkou, románem Podle skutečného příběhu, má všechny předpoklady citelně rozšířit základnu svých fanoušků . Je totiž výborný.

Recenze 945 přečtení

Jmenuji se Parker a jdu si pro pomstu

Legendární hrdina Parker je tu s námi už půl století. Donald Westlake (pod pseudonymem Richard Stark) mu dodal krutopřísné charisma a nabušené zápletky, v roce 2009 Darwyn Cooke zase komiksový kabátek. A ten mu sluší sakradobře.

Ostatní 3 739 přečtení

10 knih, které si přečtěte, pokud se vám líbil román Muž z vysokého zámku

Muž z vysokého zámku se již dlouhou dobu těší oblibě čtenářů a nově baví i fanoušky seriálů. Nakladatelství Argo nyní přišlo s velmi zdařilou ilustrovanou verzí. Dostal se vám tento jedinečný příběh odehrávající se v alternativní historii pod kůži? Máme pro vás deset knih, které vás budou bavit taky.

Recenze 888 přečtení

Příběh pomsty posté, přesto jinak!

Příběh pomsty byl na poli literatury zpracován nesčetněkrát, až si člověk říká, může-li někdo přijít s nějakým neotřelým pohledem. A hle – může. Spisovatel Bernhard Aichner do role postavy mstitele neobsadil muže, ale ženu. A ženu, se kterou není radno si vůbec zahrávat.

Recenze 916 přečtení

Precizně střižené rodinné drama

Špulka modré nitě je příběhem o rodině a její soudržnosti, o starých tajemstvích a trpělivosti, očekáváních a zklamáních. A také o jednom starém domě.