Příběh o skutečném místě. O místě, kde strach často udával hlavní tón, ale pravda o sobě dala nakonec vždy vědět. Příběhy lidí, které vás rozpláčou, dojmou, konsternují, ale především ukáží opravdovost a syrovost té doby.
Příběh začíná roku 1943 a jeho poslední kapitolou je rok 1998. Jedná se tak o dobu, která znamenala pro někoho celý život, ale pro jiné teprve začátek jeho generace.
Rychle se měnící doba a všudypřítomná nutnost přizpůsobit se vás dostane do kolen.
Pouto, které má člověk se zemí, kde má jeho rod kořeny a odlišné vnímání místa nově příchozími. Všudypřítomná tajemství, chuť žít, přežít, mít klid, ale i touha některých po moci, resp. vidině snadného výdělku.
Každý snad někdy přemýšlel nad touto dobou a je jiné, pokud vám příběh vypráví babička, někdo cizí nebo si přečtete kroniku daného místa. Až když vidíte všechny souvislosti, syrovost a obyčejnost života zdejších lidí, uvědomíte si, jak snadno se svět může změnit. Jak náročný může být boj s větrnými mlýny, který je už předem určen k neúspěchu. Přesto to lidé nevzdali. Bojovali. Toužili zůstat a žít. Navzdory všemu a všem si nenechali do svých životů vždy mluvit. Hrdost některých byla na prvním místě.
Jsou příběhy, které se skutečně děly, a tak i osudy knižních hrdinů Mirky Nevřela a Tondy Mráčka nebyly jistě výjimkou. Věci většinou nebývají černobílé, jak si je lidé mohou vykládat, jen aby jim dávaly rychle smysl.
Autorka knihy Tam, kde býval Mušov Anna Strnadová dokázala mistrně převyprávět příběh jednoho obyčejně neobyčejného místa. S lehkostí a čtivostí čtenářům předkládá příběhy a svědectví z doby, kdy lidé nebyli zase tak odlišní od těch současných. Onu dobu si tak už nikdy nebudete představovat „jen“ jako boj o přežití a útlak. Uvidíte za ní skutečné lidi, kteří „jen“ chtěli žít a mít své místo. Často ani nerozuměli tomu, co se kolem nich děje, ale byli nuceni se přizpůsobit. Traumata, která v nich zůstala a stále zůstávají, až do konce jejich dní. Ne proto, že by sami udělali aktivně něco zlého, ale protože neměli možnost tomu zlému zabránit. Neudělali nic. Jen přihlíželi.
Z knihy si odnáším ponaučení, že vždy je potřeba stát za skutečnými hodnotami, nevzdávat se a umět využít všechny možnosti. Přestože možná jednou přijde smíření, se kterým se člověk bude muset naučit žít.
Anna Strnadová bravurně vystihla místo, o které jsme jako národ přišli. Nebyla to ztráta jen lidí z Mušova, ale ztráta pro nás všechny. Oni zaplatili daň nejvyšší, ale my bychom měli vědět, že takové věci se týkají nás všech, i když jsme z druhé strany republiky. V příběhu je patrná soudržnost, ochota si pomáhat i podceňovaná potřeba některých se bez boje přizpůsobit a vyhnout se tak případným potížím. Někdy ze strachu, často z pohodlnosti nebo vlastní hamižnosti.
Součástí příběhu je i láska, která je tak čistá a pevná, že ani válka ji nemohla zlomit. Srdceryvný příběh, který prožijete s hlavními hrdiny na pozadí tragických událostí, kdy snad každý musí doufat, že se jednoho dne určitě shledají.
Podaří se Mirkovi najít svou dávno ztracenou lásku Emmu? Dokázala odsun přežít a přivézt na svět jejich společné dítě? A co Tondova Ulrika? Myslí na svou dětskou lásku z doby Československa?
Snad mi odpustíte otevřenost, ale jinak to napsat nemohu. Příběh vás rozdrtí na malé částečky. Zlomí vám srdce, které budete dávat postupně znovu dohromady. Ukáže vám opravdovost a krásu místa a lidí, které jste pravděpodobně nikdy nepoznali. Ale nyní budete vědět, že v každé době stojí za to bojovat za pravdu, udržet si sounáležitost, pomáhat si a hlavně, nikdy nepřestat věřit!
Kniha Tam, kde býval Mušov se tak stává cenným knižním pokladem, který by neměl chybět v žádné knihovně.
Autorkou recenze je Eva Marešová.
Napsat komentář